Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

UK Punk 1976: Londýn pred výbuchom

.radek Plichta .kultúra .hudba

Sledujeme rok 1976 jako okamžik, kdy se Londýn nadechl k proměně. Nejde o klasické dějiny punku, ale o příběh města, které ztrácelo dech, a hudební scény, která mu ho vracela. Pub rock, Joe Strummer, Ian Dury a první Sex Pistols se tu objevují jako svědkové i aktéři změny. Propojujeme atmosféru hospod, squatů a klubů s osobními příběhy lidí, kteří odmítli čekat na povolení – a tím připravili půdu pro punkovou revoluci „horkého britského léta 1977“.

UK Punk 1976: Londýn pred výbuchom JULIAN YEWDALL/GETTY IMAGES Rok 1976, Londýn: Graf ti Letsagetabitarockin a pub rocko- vá kapela The 101’ers. Z ava Joe Strummer, Clive „Evil C“ Timperley, Richard „Snakehips“ Dundanski, „Desperate Dan“ Kelleher a pes Trouble.

město, které se snažilo vydržet

V polovině sedmdesátých let se po londýnských hospodách a squatech pohyboval mladý hudební novinář Pete Silverton – tehdy ještě neznámý, ale s mimořádným talentem zachytit okamžik dřív, než dostane jméno. Psával pro fanziny, později pro Sounds a další hudební tisk, ale už v letech 1975 – 1976 měl něco, co většině tehdejších komentátorů chybělo: ochotu sedět v zakouřeném pubu až do zavíračky, jezdit dodávkou s kapelou do Birminghamu a brát vážně i ty, kteří vypadali jako „místní tancovačková kapela bez budoucnosti“. Jeho texty dnes působí jako archeologické nálezy – syrové, detailní, psané z bezprostřední blízkosti. A právě díky nim víme, jak vypadal Londýn těsně předtím, než se v něm zrodil punk.

Britská metropole roku 1976 nepůsobila jako místo před revolucí. Spíš jako město, které se snaží vydržet. Ekonomická krize nebyla spektakulární, ale vytrvalá. Inflace pomalu ukusovala z mezd, průmysl kolaboval, sociální jistoty mizely bez náhrady. Politický jazyk zněl technokraticky, uklidňujícím tónem, který měl budit důvěru – jenže právě ta důvěra chyběla. Úředníci mluvili o stabilizaci, zatímco továrny se měnily v prázdné haly, kde se držel jen průvan.

Mladí Britové vyrůstali v atmosféře, kde budoucnost nepůsobila dramaticky, jen neurčitě. Nebyl to konec světa, spíš pomalé rozplývání možností. Město jim neumělo nabídnout nic, co by připomínalo perspektivu – jen prodlouženou přítomnost a sociální podporu. A když se večer zavřely obchody, zůstaly jen vlhké chodníky, blikající lampy a pocit, že něco končí, aniž by začalo něco jiného.

A přesto se v ulicích objevovaly drobné signály, že pod povrchem něco kvasí. Silverton popisuje, jak autobus číslo 27 míjí na Edgeware Road vlnitý plech s nápisem sprejem „Letsagetabitarockin“. Podle něj to byla „stopa zlého a odporného rock’n’rollového zvířete“. Graffiti jako předzvěst něčeho, co ještě nemělo jméno, ale už mělo tón.

pub rock: návrat k tělesnosti a do malých sálů

Nejprve to nebyl punk. Byla to síť hospod a malých klubů, kde kapely hrály bez odstupu a bez iluzí. 

 

BEZ VÁS SA NEPOHNEME

Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite