jazz tu nefiguruje jako žánr pro zasvěcené, ale jako kulturní laboratoř 20. století. Místo, kde se testovalo, co znamená tvořit bez jistot, bez mapy a bez záruky porozumění. Právě v tomhle smyslu je výročí Milese Davise a Johna Coltranea aktuální i dnes: připomíná, že svoboda v umění není stav, ale proces.
miles Davis: svoboda jako pohyb
Když se objevil na pódiu, publikum reagovalo ještě před prvním tónem. Ne proto, že by znalo program, ale proto, že poznalo princip. Miles Davis nebyl jen hudebník; byl metodou. Jakmile se jeho hudba stala čitelnou, měl tendenci ji opustit. Ne z rozmaru, ale z přesvědčení, že srozumitelnost je začátek stagnace.
Jeho hra – úsporná, často sevřená, bez ozdob – odmítala vysvětlovat. Otevírala prostor a nechávala ostatní, aby ho zaplnili. Milesova svoboda spočívala v pohybu: v neustálé změně sestav, zvuku i pravidel. Nechal hudebníky bloudit, riskovat, selhávat. Výsledkem nebyla dokonalost, ale napětí. A právě tohle napětí posouvalo jazz dál.
john Coltrane: svoboda jako neústupnost
Coltraneova cesta vedla opačným směrem. Zatímco Miles mizel, Coltrane zůstával. Tlačil na struktury tak dlouho, až se začaly rozpadat. Jeho hudba nebyla demonstrací mistrovství, ale záznamem tlaku, který si na sebe kladl. Selhání pro něj nebylo chybou – bylo metodou.
Ve spolupráci s Milesem fungoval jako napětí uvnitř systému. Hrál „jinam“. Když se hudba ustálila, přestala ho zajímat. Hledal místo, kde řešení nefungují, kde otázka zůstává otevřená. Publikum často odcházelo, kritici psali o ztrátě kontroly. Coltrane ale neustoupil. Nepovažoval porozumění za kritérium pravdivosti.
Album A Love Supreme nebývá vrcholem v obvyklém smyslu. Je to bod bez návratu: přijetí odpovědnosti, že hudba musí obstát i mimo estetiku. Po něm nepřišlo smíření, ale další radikalizace. Svoboda tu neznamená lehkost, nýbrž závazek.
dvě cesty, jedna otázka
Miles Davis a John Coltrane ztělesňují dvě podoby svobody. Jedna je pohybem – únikem před uzavřením. Druhá je neústupností – setrváním v otázce, i když bolí. Jejich krátká společná období nebyla domovem ani pro jednoho; byla průsečíkem dvou trajektorií, které se musely rozejít, aby mohly pokračovat.
#MilesAndTrane100
Sto let od narození Milese Davise a Johna Coltranea tak letos nebude připomínáno jedním textem ani jedním gestem. Na hudebním webu cernejpudink.cz je naplánována série článků, která se k jejich odkazu bude vracet z různých úhlů – přes společné momenty i samostatné cesty, klíčové nahrávky i rozhodnutí, jež formovala podobu moderního jazzu. Série navazuje i na texty, které na cernejpudink.cz vznikaly v minulých letech, a znovu je zasazuje do širšího kontextu.
Autor je editor hudobného webu Černej pudink.