jack DeJohnette nebyl jen bubeník. Nebyl ani jen pianista. Hrál hudbu – proud, který se neustále mění, větví a znovu sbíhá, proud, který překračuje žánry i generace.
Už od dětství Jack DeJohnette (9. 8. 1942 – 26. 10. 2025) poslouchal všechno: operu, swing, R&B, country, jazz – a nikdy to nerozlišoval. Stejnou otevřenost vyznával ve svém hraní a komponování. V jeho rukou se klavír stal perkusemi, bicí melodickým nástrojem, groove nebyl metronomem, ale živým dialogem.
Od chicagské avantgardy šedesátých let přes Charlese Lloyda, Milese Davise, až po vlastní kvartety a projekty posledních desetiletí, DeJohnette přetvářel jazz jako živý organismus. „Jack mi nabídl hluboký groove, nad kterým jsem rád hrál,“ řekl o něm Davis. A právě ten groove, cit pro prostor a dynamiku, je jádrem DeJohnettova přínosu. Není to pouhý rytmus, je to energie, naslouchání, schopnost propojit všechny hlasy kapely do jediné harmonie.
Jako kapelník vedl formace Special Edition, New Directions, Gateway Trio – vždy s vizí, že hudba není jen suma nástrojů, ale živý ekosystém. Každý hlas má prostor a zároveň se prolíná s ostatními. S Keithem Jarrettem a Garym Peacockem v Standards Triu nebo s Larrym Grenadierem, Johnem Medeskim a Johnem Scofieldem v supergroup Hudson potvrdil, že improvizace může fungovat jako společný dialog, v němž tradice, experiment a intuice harmonicky splývají.
Jeho diskografie – od Bitches Brew, přes New Directions, Special Edition, až po Peace Time a In Movement – představuje jazz v nejživější podobě. Neposkytuje jen tóny, ale definuje místo a čas. DeJohnettova muzika hlásá, že svoboda spočívá ve spojení disciplíny s intuicí a že multižánrovost je srdcem jazzového přístupu.
Obdivuhodná je i jeho schopnost být lídrem a zároveň rovnocenným partnerem. Jeho bicí mluví, klavír zpívá, melodika vypráví. Ve spolupráci s legendami a mladými hudebníky vytváří okamžiky, které překračují stylové hranice a otevírají nový horizont – ať už jde o free, fusion, tradiční jazz nebo experimentální improvizaci.
Jack DeJohnette zůstává symbolem otevřeného myšlení v jazzu. Mistr, který dokázal propojit rytmus, melodii i improvizaci do jednoho živého organismu. Jeho odkaz inspiruje každého, kdo hledá svobodu ve zvuku, kdo chce jazz cítit, ne jen poslouchat.
Autor je editor hudobného webu Černej Pudink.