nějakou dobu trvalo, než se John „Trane“ Coltrane (1926 - 1967) dopracoval svého charakteristického tenorového zvuku, jenž je klíčovou součástí jeho spirituality, harmonických dobrodružství a vytrvalého hledání. Muselo mu na to stačit pouhých tucet let (1955 - 1967), během nichž se díky intenzivnímu cvičení neustále zdokonaloval, rozvíjel svoje dovednosti a hledal odpovědi na teoretické hudební otázky ohledně improvizace, sól a kompozice.
Za tak krátkou dobu vytvořil významné muzikantské dílo, které z něj udělalo bezpochyby jednoho z nejvlivnějších instrumentalistů v dějinách jazzu. Každému, kdo je přístupný a otevřený novým nebo zajímavým podnětům, navodí až extatické spojení. Nevzdá se ovšem zadarmo. Často přesahuje veškeré chápání. Je třeba si dát na čas; pomalu a opakovaně se musíte proposlouchat ke kráse Traneových tvůrčích inovací.
My Favorite Things byla součástí prakticky všech Coltraneových koncertů od roku 1961. Díky tomu existuje řada živých nahrávek. Dvacetiminutová verze z evropského turné 1962, která vyšla na 2LP Afro Blue Impressions u Pablo Records (1977), má zvláštní kouzlo. Tempo je díky rytmice McCoy Tyner (piano), Jimmy Garrison (kontrabas) a Elvin Jones (bicí) rychlejší a Trane vystřihne neskutečné sólo na sopránsaxofon, v němž hraje řadu na jiných verzích neslyšených pasáží.
Stella Regions je titulní skladbou kolekce nahrávek z posledního roku Coltraneova života. Fanoušci se jich dočkali až na začátku 90. let. V roce 1967 ho doprovázela manželka a pianistka Alice Coltrane s bubeníkem Rashiedem Alim a posledním z členů klasického kvarteta z první poloviny šesté dekády kontrabasistou Jimmym Garrisonem. Strhující hudba, bez pevného nebo pravidelného tempa.
Album Crescent z roku 1964 stojí tak trochu neoprávněně ve stínu svého následovníka A Love Supreme. Poté, co se Coltrane oženil s klavíristkou Alice McLeod, začal meditovat a usilovně hledal cesty jak dojít k duchovní a životní rovnováze. Prvky spirituality se zásadně promítly do všech skladeb na Crescent. V decentním vášnivém vyznání Wise One k tomu všemu přispěl bubeník Elvin Jones náznaky latinských rytmů.
Skladbu Bags and Trane od vibrafonisty Milta Jacksona nahrál Coltrane společně s jejím autorem pro stejnojmennou LP desku. Bylo to jen dva měsíce předtím, než se sextetem Milese Davise začal v březnu 1959 pracovat na albu Kind Of Blue. Na rozdíl od legendárního modálního majstrštyku Bags And Trane doslova „houpe“ bluesovými groovy a nabízí uvolněnou atmosféru klubového jam session.
John Coltrane nahrával v roce 1958 s křídlovkářem Wilburem Hardenem album Mainstream. To se později objevilo v reedici na 2LP Countdown The Savoy Sessions. Je na něm i skladba Snuffy. Doprovázela je hvězdná rytmika Tommy Flanagan (piano) Doug Watkins (basa) a Louis Hayes (bicí) a Trane byl ve hvězdné formě. Sil měl na rozdávání. Jeho technika se v posledních letech od nástupu k Milesi Davisovi v roce 1955 neustále zlepšovala. Hrál již své pověstné zvukové plachty a přitom tvořil nádherné melodické fráze.
Uznávám, čtyřiadvacetiminutová Creation, kterou jsem vybral na závěr, je pro nepřipraveného zájemce o Traneovu hudbu z vrcholného období jeho spolupráce s tzv. klasickým kvartetem (McCoy Tyner, Jimmy Garrison a Elvin Jones) řádná posluchačská „kláda“. Bez ní ale není jeho tvůrčí odkaz úplný. Intenzivní příval zvuků, rytmů a improvizací, jež se tehdy valil na návštěvníky jejich vystoupení, popsal saxofonista David Liebman jako „výzvy“. Ty stačily k tomu, aby je John Coltrane společně se svými vynikajícími spoluhráči, se kterými byl na začátku roku 1965 více jak tři roky pohromadě, proměnili před publikem ve skladby.
Ak si predplatíte digitálne predplatné alebo tlačený .týždeň na ďalší rok, pomôžete nám prežiť a robiť to, čo vieme. Vopred ďakujeme.