důvodem byly sympatie Michailidu ke komunismu, jimiž se nijak netají. Říká sice, že jí jde o pravý, „demokratický komunismus" což neladí se zakládajícími pilíři učení, třídním bojem a diktaturou proletariátu, ale budiž. Reinterpretacím se meze nekladou.

Michailidu byla hodně vidět na akcích proti „kapitalismu“. Na okrajovější levici mezi progresivisty je to dnes móda. Jenže v tomto ohledu jsme všichni, nejen radikální levice, oběťmi politického a jazykového vývoje minulého století. Používáme slovo kapitalismus jako zkratku, aniž bychom si uvědomili, že dnes vůbec nic neznamená.