pan Trump se diktátorům v regionu snažil zalíbit důrazem na realpolitiku. „Tato velká transformace (vašeho regionu) nevznikla díky západním intervencionistům… kteří vám dávali přednášky o tom, jak máte žít nebo jak máte řídit své vlastní záležitosti,“ prohlásil za slyšitelného souhlasu příznivců zahraničněpolitického realismu. Právě nimi je každý, kdo by chtěl prosazovat politiku založenou na hodnotách, nálepkován jako „marxista“, „globalista“ nebo „neocon“, což jsou v jejich očích téměř synonyma. 

Realistická škola vychází z předpokladu, že lidé i státy jsou především racionální aktéři, kteří usilují o co nejúčinnější prosazení svých zájmů – redukovaných obvykle na přežití a prosperitu. Mezinárodní prostředí považují za chaotické a bez vyšší autority, kde se prosazují ti nejsilnější. Řečeno s Thúkýdidem: „Spravedlnost platí jen mezi rovnými v moci. Silní činí, co mohou, a slabí trpí, co musejí.“ Státy podle tohoto pojetí prosazují své zájmy zejména silou – hospodářskou i vojenskou.