Na otázku, jak se k vám, pane doktore, dostanu, mi Radkin Honzák odpověděl: „Jednoduše. Na Václaváku se svléknete donaha – a oni vás sem dovezou.“ Za jedním z nejznámějších českých psychiatrů jsem však volil standardní cestu: tramvají a autobusem. Místem našeho setkání byla Psychiatrická nemoce.

Je to zvláštní paradox. Podle průzkumu americké nevládní organizace Pew Research Center provedeného v devíti evropských zemích, je Německo v naprosté většině z nich viděno v pozitivním světle.

Hendikepom mentálne postihnutých ľudí je nedostatok podpory pohlavnej identity, rodičia v nich vidia dieťa s postihnutím, nie dcéru alebo syna. S čím majú najväčší problém a aké riziká to prináša? Odpovedá terapeut Peter Eisner a Jan Žebrakovský.

Hrdinové protinacistického odboje Jan Kubiš a Jozef Gabčík a s nimi stovky dalších, kteří jsou pohřbeni v masových hrobech, jsou zase o kus blíž k tomu, aby měli důstojné místo na odpočinek.

Řada podstatných jevů se odehrává bez toho, abychom si je uvědomovali. V tom jsou zrádné. Například bohatnutí. Když se nám – a v průměru všem – po krůčcích zvyšuje životní úroveň, nemusíme to postřehnout.

Generálny prokurátor Jaromír Čižnár po vražde Jána Kuciaka a Martiny Kušnírovej niekoľkokrát rozčeril spoločenské vody tvrdými slovami, ktoré by sme od Ficovho spolužiaka a nominanta Smeru asi nečakali. Myslí to vážne?

Pred štyridsiatimi rokmi, na jar 1978, keď po vzniku Charty ´77 komunistická moc zosilňovala ideologický tlak, sme na Ústave technickej kybernetiky SAV zorganizovali výstavu siedmich mladých výtvarníkov, ktorí nemohli oficiálne pôsobiť.

Od šokujúcej vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírovej sa na Slovensku v jednom zmysle zmenilo veľa – vrátane odchodu nedotknuteľných politikov – no v inom zmysle primálo.

Tento nadpis pohne žlčou tým, ktorým sa porovnávanie Bruselu a Moskvy zdá už „cez čiaru“. Nasledujúce riadky vás možno presvedčia, že niekedy to až tak prehnané nie je.

Prezidentské voľby čakajú Slovensko na jar 2019.