My Česi to poznáme z Karlových Varov alebo z turistického centra Prahy, vy Slováci občas z Vysokých Tatier. Nápisy azbukou, podniky, kde majú jedálne lístky najskôr v ruštine a až potom v domácom jazyku či v iných cudzích jazykoch. Rusi tu, jednoducho, pol storočia boli, a hoci ich vojská a naša podriadenosť voči Moskve zmizli už pred dvadsiatimi rokmi, tak tu Rusi zostali. A s nimi aj ruština. Už to zďaleka nie je prvý jazyk, ale v súboji s takou francúzštinou alebo španielčinou vcelku obstojí. Po generácii dnešných tridsiatnikov, ktorí azbuku neovládajú, tak v Česku vyrastá generácia ďalšia, ktorá sa o ruštinu prirodzene zaujíma a možno ju aj dosť veľká jej časť bude zase ovládať.

Orchester pripomína odsúdenca s hlavou na gilotíne, keď sa ostrý nástroj nad ním uprostred klesania zasekne. Prežíva, ale dokedy? Posledný rok bol ťažkou skúškou, a len niekoľko orchestrov sa mohlo ponoriť do letného víru festivalov bez toho, aby cítili ťaživú neistotu z budúcnosti.

„Mahomet: Je třeba nové víry, je třeba nových okovů; je třeba nového Boha pro svět zaslepenců.“

Benedikt XVI., nomen omen svého slavného zakladatele evropského monasticismu, stojí před podobným problémem: jak zachránit upadající civilizaci? V šestém století, kdy se už definitivně hroutil Řím a civilizace, útlý svazek regulí a nezdolná energie sv. Benedikta vedla k zakládání řeholních komunit a k odklonu od východní poustevnické spirituality. Nová společenství pod heslem „ora et labora“ byla založena na harmonii zbožnosti a práce, duchovnosti, která není odklonem od života, ale naopak, inspiruje činorodost. V temných třech stoletích úpadku zachránila antickou vzdělanost – především řeckou filosofii, univerzální právo a neuvěřitelně i jazyk latinského Říma. Staronová středověká civilizace stála proto ve znamení dvou velkých paradoxů: hledání rovnováhy víry a rozumu a rovnováhy mezi duchovní a politickou relativní autonomií.

Milý Vladimíre, velmi oceňuji, že jste mi vůbec napsal, byť poněkud zuřivě, levice a pravice na sebe dnes místo dialogu jen pokřikují, pozice mají příliš vyhraněné, a každá strana tu druhou považuje za ideologickou nestvůru. Možná to i obludy jsou, protože obě propadají pohanské víře, která není schopna rozlišit mezi pravdou rozumu a dogmaty víry. Jen nábožensky věřící ví, že věří a ví dokonce v co věří, a proto může zachránit svůj nevěřící rozum.

Pamätáte sa, ako dederóni (bývalí obyvatelia NDR, poznámka pre mladších) vyhrávali kedysi všetky možné športové súťaže? Vyhrávaš v športe, propaguješ socialistickú vlasť. Ako už vieme, stál za tým často doping.

Medzinárodný filmový festival v Karlových Varoch už piaty rok otvára sekciu Prvé podanie. Je venovaná začínajúcim režisérskym talentom. Čerstvého absolventa VŠMU Gregora Valentoviča zaradili medzi desiatich najlepších tvorcov filmu z Európy.

Štyridsiaty piaty ročník Medzinárodného filmového festivalu Karlovy Vary ozdobila hviezda najvyššej svietivosti, britský herec Jude Law, ktorého preslávila vynikajúca dráma Anthonyho Minghellu Talentovaný pán Ripley. Práve po projekcii tohto filmu odovzdal Jiří Bartoška talentovanému hercovi Cenu prezidenta festivalu.

Osvícení sekularisté všech stran kdysi věřili, že odstraněním víry, tradice a zvyklostí nastoupí konečně éra rozumu. Svatá naivita! Teď tu máme už druhý světový dogmatický koncil o globální hrozbě, po japonském Kyotu tentokrát v Kodani, a dobrá stovka premiérů a ministrů i s jejich teology klimatology bude lidstvu hrozit peklem uvaření za živa, kázat urbi et orbi o hříchu globálního oteplování, Copenhagen se přemění na Hopenhagen, podle dánského premiéra, a zrodí se doktrína na snížení kysličníku uhličitého.

Pred 29 rokmi, 3. októbra 1990, sa zjednotili vtedajšie krajiny Nemecká demokratická republika (NDR) a Nemecká spolková republika (NSR). Tento deň v kalendári oslavuje od roku 1991 obnovené Nemecko štátnym sviatkom ako Deň nemeckej jednoty.