Je léto a tak nabídnu protentokrát úvahu nadčasovou, byť ne zase prvoplánově odpočinkovou. Týká se minulosti, ale jen na první pohled.

Centrální bankéři jsou zvláštní živočichové. Kromě jiných vlastností se to projevuje v uzavírání se ve vlastních profesních klubech a v loajalitě, kterou si navzájem projevují. Málokdy třeba uslyšíte zástupce jedné centrální banky, jak veřejně hodnotí, komentuje nebo nedejbože kritizuje počínání kolegů z centrální banky jiné. Jistě, ve špatných dobách i tato pravidla padají, ale to je pak spíš výrazem závažnosti hospodářské situace než neplatnosti těchto nepsaných norem.

Stát se moderním rovná se stát se „tím, kdo si uvědomuje svou modernost“. Každý ví, že jev zvaný „uvědomělá modernost“ vznikl v 18. století v Anglii a ve Francii.

Pokud se vám zdá, že se druhdy slibné téma evropské bankovní unie momentálně ztrácí v kakofonii dalších veletémat, pak vás intuice neklame. Důvod je prostý: vzájemné mnohonásobné rozčarování hlavních aktérů z toho, jak málo panuje mezi nimi obsahové shody nad tím, čím chytlavou značku reálně naplnit.

Nezdá se vám někdy, že se svět zbláznil? Kdykoli kliknu na nějakou internetovou stránku novin, nestačím se divit.

Ceremoniální pohřební průvod pod šedou větrnou oblohou s ostatky slavné premiérky se pomalu, slavnostně a za občasného potlesku přihlížejících ubíral k svatopavelské katedrále a navzdory oficiálnímu smutku, tak jako kdysi při pohřebu Winstona Churchilla, jejího slavného předchůdce, lidé slavili majestát a slávu Velké Británie.

„Před mými zraky běží datum 16. května 1945, kdy se s nesmírnou slávou vracel prezident Beneš z emigrace do vlasti. „Ať žije! Ať žije!“ volal mu vstříc náš lid ze všech koutů naší země. Václavské náměstí bylo naplněno hlava na hlavě, když z tribuny se ozval jeho hlas. A 25. února 1948 prochází ozbrojená milice pražskými ulicemi a na čele má napsáno: „Ukřižujte ho!“. A Staroměstské náměstí je naplněno hlava na hlavě.“ (Lukavská, J.: Deníky z let 1925 až 1954. Eroika, Praha 2013, str. 357)

Média potřebují senzaci, musí nejen informovat a analyzovat, ale také bavit. A tak se na sjezd sociálních demokratů sjeli novináři se slastným očekáváním, jak se zachová nový prezident, téměř otec zakladatel.

Keď sme na konci deväťdesiatych rokov pripravovali monografiu o slovenskej architektúre 20. storočia, kolega Matúš Dulla kdesi objavil knihu komunistického prezidenta Zápotockého s názvom Po staru se žít nedá aj jeho zľudovenú verziu „Se starou se žít nedá“.

Marx, Engels, Lenin, Castro, Che Guevara, Ginsberg, Lennon či Egon Bondy. Spája tieto osobnosti len ľavicový svetonázor, alebo aj bujné ochlpenie brady, ktorému sa po slovensky hovorí, pomerne mätúco, takisto brada? Má brada aj iné funkcie?