„Reforma je přeměna, změna, úprava, zlepšení v jakékoliv oblasti života, která nemá vliv na funkční základ oné oblasti. Reforma usiluje o zlepšení systému, takového jak je, nesnaží se ho odstranit jako celek, tím se liší od revoluce, která je radikální změnou poměrů. Zatímco reforma může být jen doladěním, nebo nanejvýš nápravou závažných křivd, beze změn základů systému.

Myslel jsem, že se budu moci po čase vrátit k čistě ekonomickým tématům, ale laskavý čtenář promine, ještě nemohu. Ale nebojte, i dnešní poznámka s ekonomikou souvisí.

Krátka sentencia z knihy arabského Izraelčana Sajjida Kašua (Druhá osoba singuláru. Praha 2014) na konto nešťastnej izraelskej matky z úst arabského sociálneho pracovníka, ktorý sa stará o jej umierajúceho syna: „ ... pohrdá tradicemi, nesnáší fanatismus, nacionalismus, náboženství, kořeny, hledání kořenů a výroky typu ‚kdo nemá minulost, nemá ani budoucnost‘. Domnívala se také, že Arabové se hrozně opičí po sionistech, že jsou vlastně ubohými napodobiteli evropských nacionalistů z počátků dvacátého století…“.

Německé noviny a magazíny se o víkendu před skotským referendem za „nezávislost“ skvěly barevnými vlaječkami separatistů ze Skotska, Baskicka, Katalánie, Vlámska, Jižního Tyrolska, Severní Itálie, Walesu i Korsiky.

Fotograf, pedagog a kurátor Matúš Zajac je jméno, které bytostně spojujeme s fotografií. Vystudoval pražskou FAMU a bratislavskou VŠVU, kde se plně věnoval sociální dokumentární fotografii v ateliéru prof. Luba Stacha. Studia ukončil v roce 2003. Šest roků působil na katedře žurnalistiky Katolické univerzity v Ružomberku. V současné době pedagogicky působí na katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a fotografuje pro magazín .týždeň. V roce 2011 vydal svou první autorskou knihu Podoby viery, na které pracoval dvacet let.

S trochou sebekritiky se přiznávám, že nijak intenzivně nesleduji francouzskou společensko-vědní literaturu. Částečně proto, že jsem se nikdy pořádně neučil francouzštinu a překladem se mnohé ztrácí. Částečně proto, že považuji francouzské společensko-vědní myšlení – přinejmenším od dob Francouzské revoluce v konci 18. století (konec konců, už i před ní byl merkantilista Colbert a colbertismus něco jiného než Adam Smith) – za prapříčinu dnešních problémů Evropy.

Už od pádu říše římské se v západním světě vyskytují dva výrazné lidské typy, které ovlivňují společenské klima i politiku. Optimista a pesimista. Od konce nadšeného 19. století, které věřilo na zářné zítřky a všeobecný pokrok (přečtěte si verneovku), pesimistů, celkem pochopitelně, po katastrofě první velké války a vzhledem k děsivým genocidám totalitních hnědých i rudých režimů vale přibývalo a víry v pozitivní vývoj světa rapidně ubývalo.

Odchodem Petra Skoumala přišla naše populární hudba o významnou osobnost – tak nějak by se dal životaběh skladatele a muzikanta odbýt, naštěstí se ale jak jeho život, tak tvorba, jeho odkaz podobnému klišéovitému odbytí vzpírá. Petr Skoumal, který zemřel v neděli 28. září ve věku 76 let, nebyl přitom autorem jedné šarže, skládal jak písničky pro děti, tak rockové, zkomponoval řadu soundtracků, pro duo, jež tvořil s Janem Vodňanským, psal písně někdy kabaretní, jindy až hitové, jako hráč se na svých albech neomezoval na klavír, pracoval i s elektronikou, a tak bychom mohli pokračovat.

Tu scénu znáte. Doma zbylo starší pečivo a ještě v pyžamu přemýšlíte, zda ho dát rozpéct a spotřebovat, nebo prostě vyhodit. Často si topinku rádi uděláte, má své kouzlo.

Svobodo, ty jsi jak zdraví, jen ten tě cení, kdo tě ztratil, parafrázuji Mickiewicze. Svoboda je paradox, jakmile je, je neviditelná jako čirý vzduch a objeví se špinavé obrysy všeho špatného, k čemu byla použita. Svoboda je volba, obsah nemá. Tak jako demokracie, když toleruje plebejskou rovnost. Všechny komentáře k 17. listopadu, dokonce i ty oslavné, polemizují s mrzutou náladou a rozčarováním. Takhle jsme si svobodu nepředstavovali. Už dlouho průzkumy veřejného mínění ukazují, že polovina obyvatel považuje ekonomickou situaci za špatnou a jen třetina je jakž-takž spokojena.