Nyní vydává další, pro autora velmi osobní knihu, s názvem Mimo, na které pracoval čtyři roky. Velmi působivými texty a s výběrem fotografií se na knize podílely teoretičky Zuzana Lapitková a Daniela Čarná. Nápaditou grafickou úpravu realizoval Martin Česanek, který spolupracoval s Tiborem Huszárem.
Námětem jsou mu různé sociální komunity, které jsou odsunuty na okraj zájmů běžné veřejnosti. Nachází je přímo v Bratislavě a v jejím okolí. Preferuje názor, že prostředí a téma, které zná a má zažité, se mu lépe fotografuje a má k němu filozoficky blíž. Autorův zájem je jasný. Představit tyto komunity ve svých dokumentárních esejích, ukázat jejich klady, ale i zápory tak, aby si mohla majoritní společnost vytvořit vlastní názor na specifický život, který vedou. V neposlední řadě cítíme Matúšovu velikou snahu pomoci těmto skupinám, snahu pochopit jejich konání tak, aby byly akceptovány a nebyly společností jen odsuzovány a odsouvány na okraj zájmu. Neponižovat, nedegradovat, ale pochopit.
Autor vychází ze svých zálib. Hodně sportoval, hrál v hudební kapele a věnoval se kultuře. Má vztah ke zvířatům a vždy jej zajímal život různých sociálních skupin na okraji života. Není třeba jezdit do exotických zemí, to nejdůležitější máme ve svém okolí. Problémy, radosti i strasti jsou nám blízké a rozumíme jim. Máme pro ně pochopení, cítíme jejich závažnost, ironii nebo smutek. Proto je můžeme zachytit, zaznamenat a zaujmout stanovisko.
Všechna tato témata se pokusil spojit v nově vydané knize laděné vizuálně do expresivní, hloubavější polohy. Podobný přístup můžeme nalézt i v díle Andrease Petersena, které ho částečně inspirovalo a na které se vizuálně odvolává. V tomto případě se již autor nezaměřuje na rozhodující okamžik bressonovského charakteru, ale s plným vědomím se orientuje a jde až k podstatě a k hloubce daného jevu, využívaje maximální psychologické nasazení. Především mu záleží na propojení dokumentárního cítění s výtvarným vhledem do dané problematiky. Světlo ve tvářích v temném světě postav je podstatným znakem této publikace. Proto i grafická úprava je úmyslně koncipována do temnější roviny, kde je potom třeba v každé konkrétní fotografii hledat samostatný příběh. Najdeme zde fotografie z cirkusového prostředí i zoologické zahrady, v kterých autor nachází různorodé vztahy chovatelů a zvířat. V útulku sv. Luizy de Marillac i z Domova sociálních služeb Merema nebo z resocializační komunity Resoty, vycházejí na povrch různé mentální a filozofické aspekty lidí, žijících, pro veřejnost, v neznámých zařízeních a prostředích. Autor se však také věnoval taneční škole versus boxerskému klubu a jejich vzájemnému tvrdému boji o pozice, které si každá komunita chce za každou cenu udržet. Řešil i citlivé téma pouliční lásky dvou žen neskrývajících se za oponou, ale právě naopak, ukazujících jejich vzájemnou touhu, náklonnost a intimitu. Pozornost věnoval i nočním klubům, nacházejících různorodou typologii subkulturních skupin, žijících si svůj vlastní život a extrémnost vášní, které se objevují jen v tomto specifickém světě.
I když zvolené komunity jsou diametrálně odlišné, fotografie spojuje meditativní podání, kdy fotograf využívá šedé až černé tonality s potlačením bílé.
Právě ona meditativnost fotografií je tím, čím jsou tyto fotografie odlišné od ostatních podobných souborů. Ona hloubka šedí a černí posouvá cyklus do světa snů a představ.
Autor nás zve do zvláštního světa, do kterého se mu podařilo nahlédnout a poodhalit tajemství života. Jsme jeho hosté, které provází mnohdy po intimních cestách až na hranu života. To mu pomáhá vytvářet silně expresivní, emociálně vypjaté snímky s neuvěřitelně vykreslenou atmosférou. Musíme zapojit svou fantazii, abychom se dokázali napojit, ponořit a pochopit všechny vztahy, myšlenkové roviny, které nám chce autor přiblížit.
Matúšovy fotografie se vyznačují originální kompozicí a nevšedními úhly pohledu, které podporují jeho myšlenkové pochody. Vede diváka po cestě od psychologického portrétu až po zachycení intimity mezilidských vztahů. Nejsou to jednoduché fotografie. Od diváka se vyžaduje soustředění a určitá životní zkušenost, která mu potom pomůže poodhalit skryté životní taje a nabídne poznání jiných životních rozměrů. K životním situacím přistupuje s pokorou a vrozenou úctou tak, aby se nedotkl člověka. Je citlivý k intimním momentům, které zvěčňuje. Všichni prožíváme podobné situace, ale ne každý je obdařen je zachytit a zobecnit.
Matúš Zajac je tichým pozorovatelem, který se dokáže vnitřně napojit na danou situaci. Vnímá každé hnutí duše fotografovaného, neuteče mu žádná emoce, která se objeví v očích či jemném pohybu těla. Je dostatečně empatický, aby dokázal poodhalit nitro svého fotografovaného objektu. Naučil se být výsostným psychologem, aby dokázal zvládnout i sebetěžší situaci, kterou mu život a komunikace s tak pestrou paletou typů a individualit přinese.
Je tam, kde nejsou jiní a vidí to, co jiní nevidí a nevnímají.
.autor je fotograf a pedagog Matúš Zajac: Mimo (Out) (Vydavateľ: Matúš Zajaca Miloš Hutár. Distribúcia: Limerick)
Námětem jsou mu různé sociální komunity, které jsou odsunuty na okraj zájmů běžné veřejnosti. Nachází je přímo v Bratislavě a v jejím okolí. Preferuje názor, že prostředí a téma, které zná a má zažité, se mu lépe fotografuje a má k němu filozoficky blíž. Autorův zájem je jasný. Představit tyto komunity ve svých dokumentárních esejích, ukázat jejich klady, ale i zápory tak, aby si mohla majoritní společnost vytvořit vlastní názor na specifický život, který vedou. V neposlední řadě cítíme Matúšovu velikou snahu pomoci těmto skupinám, snahu pochopit jejich konání tak, aby byly akceptovány a nebyly společností jen odsuzovány a odsouvány na okraj zájmu. Neponižovat, nedegradovat, ale pochopit.
Autor vychází ze svých zálib. Hodně sportoval, hrál v hudební kapele a věnoval se kultuře. Má vztah ke zvířatům a vždy jej zajímal život různých sociálních skupin na okraji života. Není třeba jezdit do exotických zemí, to nejdůležitější máme ve svém okolí. Problémy, radosti i strasti jsou nám blízké a rozumíme jim. Máme pro ně pochopení, cítíme jejich závažnost, ironii nebo smutek. Proto je můžeme zachytit, zaznamenat a zaujmout stanovisko.
Všechna tato témata se pokusil spojit v nově vydané knize laděné vizuálně do expresivní, hloubavější polohy. Podobný přístup můžeme nalézt i v díle Andrease Petersena, které ho částečně inspirovalo a na které se vizuálně odvolává. V tomto případě se již autor nezaměřuje na rozhodující okamžik bressonovského charakteru, ale s plným vědomím se orientuje a jde až k podstatě a k hloubce daného jevu, využívaje maximální psychologické nasazení. Především mu záleží na propojení dokumentárního cítění s výtvarným vhledem do dané problematiky. Světlo ve tvářích v temném světě postav je podstatným znakem této publikace. Proto i grafická úprava je úmyslně koncipována do temnější roviny, kde je potom třeba v každé konkrétní fotografii hledat samostatný příběh. Najdeme zde fotografie z cirkusového prostředí i zoologické zahrady, v kterých autor nachází různorodé vztahy chovatelů a zvířat. V útulku sv. Luizy de Marillac i z Domova sociálních služeb Merema nebo z resocializační komunity Resoty, vycházejí na povrch různé mentální a filozofické aspekty lidí, žijících, pro veřejnost, v neznámých zařízeních a prostředích. Autor se však také věnoval taneční škole versus boxerskému klubu a jejich vzájemnému tvrdému boji o pozice, které si každá komunita chce za každou cenu udržet. Řešil i citlivé téma pouliční lásky dvou žen neskrývajících se za oponou, ale právě naopak, ukazujících jejich vzájemnou touhu, náklonnost a intimitu. Pozornost věnoval i nočním klubům, nacházejících různorodou typologii subkulturních skupin, žijících si svůj vlastní život a extrémnost vášní, které se objevují jen v tomto specifickém světě.
I když zvolené komunity jsou diametrálně odlišné, fotografie spojuje meditativní podání, kdy fotograf využívá šedé až černé tonality s potlačením bílé.
Právě ona meditativnost fotografií je tím, čím jsou tyto fotografie odlišné od ostatních podobných souborů. Ona hloubka šedí a černí posouvá cyklus do světa snů a představ.
Autor nás zve do zvláštního světa, do kterého se mu podařilo nahlédnout a poodhalit tajemství života. Jsme jeho hosté, které provází mnohdy po intimních cestách až na hranu života. To mu pomáhá vytvářet silně expresivní, emociálně vypjaté snímky s neuvěřitelně vykreslenou atmosférou. Musíme zapojit svou fantazii, abychom se dokázali napojit, ponořit a pochopit všechny vztahy, myšlenkové roviny, které nám chce autor přiblížit.
Matúšovy fotografie se vyznačují originální kompozicí a nevšedními úhly pohledu, které podporují jeho myšlenkové pochody. Vede diváka po cestě od psychologického portrétu až po zachycení intimity mezilidských vztahů. Nejsou to jednoduché fotografie. Od diváka se vyžaduje soustředění a určitá životní zkušenost, která mu potom pomůže poodhalit skryté životní taje a nabídne poznání jiných životních rozměrů. K životním situacím přistupuje s pokorou a vrozenou úctou tak, aby se nedotkl člověka. Je citlivý k intimním momentům, které zvěčňuje. Všichni prožíváme podobné situace, ale ne každý je obdařen je zachytit a zobecnit.
Matúš Zajac je tichým pozorovatelem, který se dokáže vnitřně napojit na danou situaci. Vnímá každé hnutí duše fotografovaného, neuteče mu žádná emoce, která se objeví v očích či jemném pohybu těla. Je dostatečně empatický, aby dokázal poodhalit nitro svého fotografovaného objektu. Naučil se být výsostným psychologem, aby dokázal zvládnout i sebetěžší situaci, kterou mu život a komunikace s tak pestrou paletou typů a individualit přinese.
Je tam, kde nejsou jiní a vidí to, co jiní nevidí a nevnímají.
.autor je fotograf a pedagog Matúš Zajac: Mimo (Out) (Vydavateľ: Matúš Zajaca Miloš Hutár. Distribúcia: Limerick)
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.