„Ahoj, Jaroslave, chybíš nám. Máme tě rádi,“ čte Jaroslav Halajčík z dopisu, který mu poslala na západ Ukrajiny jeho rodina. Odmlčí se, zvedá oči od papíru a překládá ho. „Dál už je to osobní,“ nechce ve čtení pokračovat. „Ještě pusu mi posílá,“ jásá 36letý Slovák. Jaroslav Halajčík je prvním občanem členského státu Evropské unie, který se dostal do zajetí na Ukrajině, když bojoval na straně Ruska.

Videli sme holokaust je jeden z výsledkov výnimočného projektu realizovaného Nadáciou Milana Šimečku Osudy tých, ktorí prežili holokaust. Druhé vydanie knihy, ktorá svojho času vyvolala veľký ohlas, po desiatich rokoch pripravila Monika Vrzgulová.

Barbora Botošová nie je len fantastická huslistka, kapelníčka svojej vlastnej skupiny. Študovala aj kompozíciu a je výraznou producentskou osobnosťou so schopnou spájať žánre tak, ako keby k sebe patrili odjakživa.

Sly Stone, vlastním jménem Sylvester Stewart (15. 3. 1944 – 9. 6. 2025), byl americký zpěvák, skladatel, producent a multiinstrumentalista, který zásadně ovlivnil vývoj moderní černošské hudby.

„Ak Boh chce, aby som bola Tvoja, s úprimnou láskou a oddanosťou, budem Tvojou ženou. A vynasnažím sa, aby si so mnou dostal aj hrad Muráň.“

PLAN.ART pre vás opäť pripravil víkendový TO DO list.

Slovenskou by pre Uzbekistan podľa premiéra mohlo byť vďaka svojim expertom vítaným partnerom napríklad v oblasti jadrovej energetiky, pretože krajina sa chce pustiť do výstavby atómovej elektrárne.

Eva Borušovičová nebola len prvá režisérka slovenskej ponovembrovej kinematografie, teda prvá žena, ktorej sa podarilo v podmienkach kolabujúcej slovenskej kinematografie nakrútiť celovečerný hraný film: bola to v prvom rade obdivuhodná osobnosť. Láskavá, ľudská, mimoriadne vtipná, kamarátska a chápavá.

Jana Želibská (* 3. mája 1941) je autorka, ktorá sa suverénne pohybuje na výtvarnej scéne od konca šesťdesiatych rokov. Už vtedy prekročila hranice domáceho kontextu: Jindřich Chalupecký, v tom čase najvplyvnejší český kritik výtvarného umenia, uviedol jej autorskú výstavu s názvom Kandarya-Mahadeva (1969, Špálova galerie).

„Cithara Sanctorum, Písně duchowni staré i nowé kterýchž cýrkew křestianská při wyročnjch slávnostech a památkách, jakož y we wšelikých potřebách swých obecných y obzvlástných s mnohým prospěchem užiwá.“