Proč se děti celkem sekulárních rodičů a narození v moderním světě stávají fundamentalisty a teroristy? To nás napadne, kdykoli slyšíme o dalších odhalených atentátnících, kteří se rekrutují v západním světě právě z druhé a třetí generace přistěhovalců, kteří šli za lepším.

Již v okamžiku, kdy začaly telegrafy onoho „kalného rána“ 14. září 1937 vyklepávat zprávu o smrti T. G. Masaryka, stala se z bývalého prvního občana legenda.

V souvislosti s nedávnou smrtí čínského disidenta a nositele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa se lidskoprávní organizace a nezávislí pozorovatelé opět pokoušejí více rozvířit debatu o životních podmínkách politických vězňů či obecněji disidentů v ČLR.

V současném byznysu existuje liga výjimečných, kteří mají pardon z placení daní a na něž se nevztahují ani pravidla pro monopoly a dominantní hráče na trhu.

Evropa je pořád ve stínu Ameriky. Mezi nejrazantnější a finančně nejvydatnější rozhodnutí Evropské komise patří ta, jež se týkají daní či soutěžního chování amerických firem.

Má Putinův režim sílu na to, aby expandoval? Je v ohrožení střední Evropa nebo jsou obavy z návratu ruských „bratrů“ liché? Jakým způsobem chápat jednání východního obra, který se z dálky zdá nevypočitatelný?

Při smutném pohledu na současný Pražský hrad a na ohrožení, jemuž čelí česká demokracie v konfrontaci s populistickými „novými pořádky“, je velmi užitečné myslet na Tomáše Garrigue Masaryka. Masaryk není jen stránkou z učebnice o vzdálených dobách, kdy bylo všechno jinak.

Člověk s trochu otevřenýma očima nepochybuje, že v této zemi jsou chudí a že chudoba není nějaká abstrakce, kterou si vymýšlejí demagogové, i když těm se hodí. Chudí byli samozřejmě i za socialismu.

V několika regionech Ruska 10. září během jednoho dne proběhly volby do několika úrovní výkonných orgánů. Volilo se do šesti regionálních parlamentů, přímo se také vybíralo 16 představitelů federálních subjektů, kterých je celkem 83 a někde proběhly i komunální volby do místních zastupitelstev.

Dřív nebo později se všichni naučíme žít s tím, že Česká republika je periferní. Mimo jiné to znamená, že tato země, ač „srdce Evropy“, ani neurčuje světové trendy, ani se tu ty trendy neprosazují nejdříve či v nejdůraznější formě.