V jednom rozhovoru Dylan poznamenal, že jeho přístup k tvorbě není profesionální, ale spíše konfesionální - a nemyslel tím své vyznavačské období, kdy se představil světu jako znovuzrozený fundamentalistický křesťan. Co tím tedy myslel? Že nepíše na objednávku. Že je vždy nějak spojen s tím, o čem píše. Že není pouhý řemeslník.

Gréci si budú svoju povesť „lenivcov“ v očiach ostatných Európanov naprávať ešte dlho. Ako však oni sami vnímajú momentálnu situáciu, koho z nej vinia a ako sa chystajú na horšie časy?

„Já teprv krátký čas tu jsem a přicházím s úctou a respektem, poznati muže, mluviti s mužem jenž nejvíce prý se pyšniti můžem. (...) A ve všem tom, co u vás kdy se zvalo hříchem či zkázou, zkrátka zlem, tam já v svém pravém živlu jsem.“

Tak opět po roce radostně do Buchlovic na tradiční festival vína a literární seminář. Co je to však letos za nápad mluvit o víně a deficitu? A je víno opravdu věc tak samozřejmá, jak si pořadatelé zřejmě představují, když má tolik nepřátel? Kupříkladu takový abstinent víno chápe jen jako nebezpečnou drogu, které se vyhýbá. Ve stejném předsudku žije i muslim, považuje víno za al – ko – hol, rozdíl mezi vínem a spiritusem nikdy nepoznal, a proto i on soudí, že víno je droga a nikoli nápoj, podobně jako alkoholik, který se chce co nejrychleji opít. „Kdo však nenávidí víno, hřeší, přestože je to hřích bezejmenný,“ říká Tomáš Akvinský, víno je přece nápoj sakrální. Češi na rozdíl od Moravanů na tom také nejsou nejlépe. Pijí převážně únavný studený, ospalý a trudnomyslný nápoj. Aby ne, když jim v mládí servírovali náhražky – Pražský výběr, Ostravský kahan, Svíčku a dnes krabicové víno z Čile nebo z Moravské vinařské oblasti. Ví snad někdo, kde se nachází ona moravská oblast?

Ako je možné, že výhra o jeden-jediný gól nad Ruskom, Nórskom či Švédskom vyvolá celonárodnú eufóriu? Ako je možné, že prehra o jeden-jediný gól s Kanadou a prakticky o jediný gól s Fínskom vyvolá celonárodný pocit ľútosti a smútku? Prečo má hokej takú silu? Veď je to len hra, nie?

Opäť stojím na bruselskom „place Lux“. Malé námestie v starom meste, s vykurovacími stĺpikmi a umelohmotnými strieškami, chránenými pred zimou. Tisnú sa tu stovky mladých európskych kariér.

Trikrát z Nemecka, kde sa vedú vášnivé debaty o sociálnom štáte, celibáte v katolíckej cirkvi a o angličtine nového eurokomisára.

Prst, ktorým predseda vlády ukázal na financovanie SDKÚ, bol čarovný. Akú váhu má protikorupčná reč šéfa mimoriadne korupčnej koalície? Ale pozor – aká je jeho alternatíva, ak je natoľko ľahkým terčom?

Evropská společnost trpí odedávna podivnou zálibou v předvídání neznámé budoucnosti. Zatímco ale současníky Julia Verna ještě fascinoval technický vývoj a budoucnost si představovali v optimistických pokrokových barvách, dnešní přesycená znuděná a pečovatelským státem chráněná společnost se budoucnosti děsí.

Je úžasne. Modrá obloha, okolo až do nedohľadna vrcholy Álp, cez noc napadlo štvrť metra nového snehu, ktorý krásne vŕzga pod lyžami, na zdanlivo nekonečných zjazdovkách je zopár ľudí – niečo ako lyžiarsky sen. A to je, prosím, november.