Demokratické země se dostaly po roce 1989 do vleku globálního kapitálu, a i to je mimo jiné důvod, proč země, jako je Čína se svým autoritářským systémem, získala v tomto novém systému kompetitivní výhodu.

Genetika. Veda, ktorej na semafore biológie už nejaký ten rok svieti zelená. Darí sa jej nielen vďaka odborníkom, ale aj vďaka malej nenápadnej pomocníčke drozofile alias vínnej muške či octomilke.

Zabývat se hloupostmi je jistě hloupost. Když ale hloupost pronášejí lidé inteligentní a dokonce relativně vzdělaní, tak to má pravděpodobně, pokud se nezbláznili, nějakou hlubší společenskou příčinu, která stojí za úvahu. Často jde ovšem jen o slovesný výron, podebraný emocí, tak jako ten, na nějž jsem několikrát v souvislosti s eurokrizí nedávno narazil.

Rozhovor so šéfom Úradom pre reguláciu sieťových odvetví (ÚRSO) Jozefom Holjenčíkom (nominant SMER-SD) o podvodoch pri zapájaní slnečných elektrární.

Môže jednotlivec zmeniť svet, alebo je všetko určené záujmami mocných? Život Steva Jobsa nakláňa misku váh k americkému snu, v ktorom nerozhoduje moc, ale individuálny talent, odvaha a charakter.

Niet nič ľahšie, ako osloviť ženu, zaujať ju, požiadať o kontakt, pobozkať ju, či dostať rovno do postele. Stačí sa narodiť s talentom a charizmou. Kto nemá talent, nemusí zúfať. Dá sa to vraj naučiť rovnako ľahko ako programovať práčku.

V médiích a politice se zabydlel pejorativní pojem „nepřizpůsobiví“. V konkrétnější rovině se tím míní lidé, kteří neplatí nájmy, dlouhodobě nepracují.

Svět nikdy nebude dostatečně vděčný třem velkým mužům 20. století, kteří porazili komunismus. Ano, ten neuchopitelný triumvirát lidského ducha zná v naší civilizaci snad každý – politik, papež a pisatel, prezident Ronald Reagan, Jan Pavel II. a Alexandr Solženicyn. Avšak za nimi v rozmazané dálce se skrývá ještě jeden vítěz, ještě jedna poněkud nezřetelná osoba, postava beze jména a bez tváře: mudžahedín.