Výstava Nové Slovensko, otvorená od 1. júla v Slovenskej národnej galérii, nie je iba o príbehu slovenskej výtvarnej moderny. Je to rozprávanie o zrode moderného životného štýlu, výstava o tom, ako Slovensko začalo svoju dlhú a kľukatú cestu od vidieckej k mestskej krajine.

„Alfréd Hitchcock hovorieval, že desivé je to, čo nemôžeme vidieť...” Obrovská taška, v ktorej sa určite niečo ukrýva a každý by chcel vedieť, čo, nazrieť do nej, ale má taký veľký rozmer, že divákovi ostane len zvedavosť, neistota a neuspokojené predstavy.

Politický projekt euro má vážne problémy. Zdá sa, že Friedmanova kliatba sa začala napĺňať. Napriek tomu, že Európska únia a Medzinárodný menový fond už na hasenie požiaru európskej dlhovej krízy prisľúbili trištvrte bilióna aj našich eur (11 rokov produkcie Slovenska), úroky na dlhoch problematických krajín sú dokonca vyššie, ako boli pred ohlásením záchranných balíkov.

Medzinárodný menový fond odhaduje, že čisté náklady na podporu finančného sektora, vynútenú krízou, ktorú v roku 2009 poskytli krajiny G-20, predstavovali 1,7 percenta HDP (905 miliárd amerických dolárov), a voľne použiteľný fiskálny stimul zodpovedal v rokoch 2009 aj 2010 dvom percentám HDP.

Bolo pol ôsmej večer, keď sme pred dvoma týždňami dorazili do bytu známeho mojej berlínskej kamarátky, ktorý nás u seba nechal prespať. Keď sme si deň predtým telefonovali, trochu som šetril, takže to naozaj nebol dlhý hovor.

Další konference eurozóny, další odklad eurokrize. A samozřejmě, i další německé nasazení mučících nástrojů na bankrotující státy. Portugalsko, aby se ještě chvíli udrželo bez pomoci Unie, raději předem ohlásilo další omezení státních výdajů (o 5,3 procenta) a několik set tisíc převážně mladých a nezaměstnaných vyšlo do ulic na protest proti diktátu pod heslem z Egypta a Tunisu – „My, zoufalá generace”. Řecko dostane úlevu na úrocích (4, 2 procenta) a prodlouží se mu splátkový kalendář ze tří na 7 let výměnou za to, že prodá státní majetek za padesát miliard eur, přestože finančníci odhadují státní podíly jenom na patnáct. Irsku se neodpustí nic, protože má nízké (podle Sarkozyho neřestné) firemní daně. A nové navýšení záchranného fondu. Samozřejmě, všichni vědí, že to nic neřeší. Všechny tři státy v deflaci bankrotují a jejich dluhy porostou. Úroky za portugalské dluhopisy opět vzrostly. Deflace totiž  zvyšuje reálnou hodnotu místního eura, a tím i starého dluhu. A v takové situaci zvyšovat daně na splácení dluhu je sebevražedné a připomíná medicínu na krizi třicátých let. Jenom bankrot nebo inflace může rychle zlikvidovat státní dluh. Vždyť řecká dluhová spirála dosáhne letos 150 procent HDP a splátky 14 procent státních příjmů. Nezaměstnanost roste (15 procent) a podobně jako v Portugalsku téměř 40 procent mladých lidí je bez práce. A deflační politika bude pokračovat. Až do konečného řešení, kterému se vládci unie snaží za každou cenu vyhnout. Proč asi?

Minulý štvrtok podvečer slávnostne odhalili na Vajanského nábreží v Bratislave bronzovú sochu Tomáša Garrigua Masaryka, prezidenta 1. Československej republiky. Je kópiou diela z roku 1924, vyhotovil ju Jaroslav Matějíček z Brna. Finančne na ňu prispelo 115 darcov, vyzbieralo sa viac než 47-tisíc eur.

Navrhnuté zvýšenie minimálnej mzdy o 3 % na 317 eur od januára budúceho roka vládou prešlo hladko. Zároveň padol prísľub pozrieť sa už čoskoro tomuto klenotu sociálneho štátu na zúbok.

Ani skutočnosť, že „vyhodených 7 miliónov eur“ tematizoval predovšetkým Smer, nič nemení na márnosti referenda. Aj keby prezident spolupracoval s vyhlasovateľmi na hľadaní čo najvyhovujúcejšieho termínu (čo bola v jeho pozícii povinnosť) a aj keby sa koaličné strany postavili ku kampani seriózne (čo platí aj o SaS), ani tak by šesť otázok nemalo šancu na platný výsledok.

Pomerne úspešnú emisiu dlhopisov zo 6. októbra označil Ivan Mikloš za „dobrú správu“ a analytici ju ohodnotili ako „prvý objektívny a nestranný test nového kabinetu“. V poriadku, oceňujeme. Do živého však tne otázka, ako by vyzerali tieto testy, keby sme si po dve miliardy eur nevyšli na trhy 6. októbra, ale až o týždeň neskôr.