Velvet underground and nico (Verve 1967)

Rok 2012 má velkou šanci ocitnout se v dějinách po boku jiných zlomových let modernity, jako byly naposledy roky 1968 a 1989.

Nikdy bych nevěřil, že se opět vrátí. Oni, místodržitelé nehybné moci, historičtí deterministé a budovatelé z povolání, kteří nás už kdysi v jiném světě tolik natrápili. „Budují novou identitu a pašují dějinami své kolektivní já, vtlačují se do ní, ztotožňují ji s tím, co už mají – status quo – a tvrdí tautologicky, co nejsme my, to neexistuje, ba co hůř, ani být nesmí a nebude.“ Takhle to o nich kdysi napsal nedávno zesnulý básník a můj dávný mentor, učitel a kolega, Jiří Gruša.

Ďalší „rozhodujúci“ eurosummit priniesol zaujímavé britské „nie“, ochotu väčšiny dlhovo brzdiť a ďalšie sny o eurovale ako riešení. Ale priniesol najmä dôkaz o tom,, kto v Európe v skutočnosti rozhoduje.

Písal sa rok 1999, ja som práve dovŕšil 16 rokov a môj kamarát mi doručil na kazete nahratý album Definitely Maybe britskej kapely Oasis. Niežeby som dovtedy Oasis nepoznal, ale akosi som ich prehliadal, keďže som si v tom obdobi „zjížděl“ skôr americký hip-hop.

Ozval se kolega s nápadem, abych napsal něco o kultuře staroslavného města Prahy. Kultura? Zabzučelo mi v hlavě. Cožpak máme dnes nějakou kulturu?

Převážná většina českých reakcí na jednoznačné vítězství sociálně demokratické strany Směr na Slovensku, které umožní jejímu předsedovi Robertu Ficovi zformovat jednobarevnou vládu, se nese v katastrofickém duchu.

Strávila som noc a deň s ľahkými ženami. Milujú ma. Na rozdiel od ostatných žien ich neodsudzujem a na rozdiel od mužov sa na ne pozerám očami, nie pohlavím. Len čo som po dvojročnej abstinentskej pauze vtrhla opitá do nepálskeho Dance Baru, spolu s jeho majiteľom a dvoma ďalšími kamošmi, mala som ich stále okolo krku. Napriek tomu, že jeden z mojich kamošov je najslávnejším nepálskym spevákom, o neho baby ani nezakopli. Za to na mojich kolenách sedela permanentne jedna a okolo krku som mala druhú. Stali sme sa sestrami, vymenili si náramky a prstene. Dance bar je nepálska špecialitka.

Kapela Slobodná Európa prednedávnom vypustila do sveta svoj čerstvý singel s názvom Kríza a vyhlásila, že v štúdiu Mareka Rakovického z kapely Lavagance varí v poradí štvrtú „radovku“. Deje sa tak po dlhých deviatich rokoch. O pripravovanom albume aj o jeho vzťahu k hudbe či spornej a verejnosť provokujúcej zmluve ACTA som sa rozprával s gitaristom tejto slovenskej punkrockovej legendy, Jeho skromnosťou Svetozárom Korbeľom.