Hovorí sa, že skutočne zomrie ten, na koho si po smrti nik nespomenie. Podľa počtu turistov na londýnskom cintoríne Highgate sa zdá, že tunajší nebožtíci stále niečo znamenajú. Nájdete tu hrobku Karla Marxa, Herberta Spencera aj Alexandra Litvinenka.

Václav Havel ve svém světském kázání na pražském Fóru 2000 v dávno odsvěceném pražském Kostele sv. Anny opět s celou svou uměleckou představivostí dštil oheň a síru na náš nedokonalý svět. Shrnuji: město dnes dusí ohavný, chaotický prstenec skladišť, hypermarktů, parkovišť, kanceláří, souborů osamělých vilek, otřesná periférie, která s jakousi ďábelskou materialistickou energií neustále expanduje; město se už z výšky podobá metastázujícímu nádoru, jenž požírá a devastuje okolní přírodu. Jde o svět nabobtnalého sebevědomí a pýchy developerů, kteří měří všechno okamžitým ziskem a nectí dílo přírody a předků. Je jím také ekonomický fetiš naší civilizace a prokletá neviditelná ruka trhu: „Co způsobuje růst a růst růstu a růst růstu růstu, včetně růstu takových aglomerací. Naše globální ateistická civilizace pýchy a konzumu se řítí do pekel.

Možno prvý raz za svojich dvadsať novinárskych rokov pôjdem pred súd. Zopárkrát sa mi tým už vyhrážali, tak ako pred pár rokmi, keď som do jedného komentára napísal, že účelové klamanie českého prezidenta Václava Klausa o Európskej únii je horšie než účelové klamanie spochybňovačov holokaustu. A to preto, lebo oni klamú o minulosti, zatiaľ čo Klaus svojím démonizovaním a ohováraním Európskej únie podkopáva prítomnosť a budúcnosť Čechov a Česka, ktorá, ako som stále ešte presvedčený, s Úniou tak či nejako spojená bude.

Ubíral jsem se v den české státnosti pošmourným kalným ránem do budovy rozhlasu, abych pronesl něco smysluplného o patronu a ochránci českého národa a v hlavě jsem měl neprostupnou mlhu.

„Potrebujete niečo zariadiť na Špeciálnej prokuratúre? Obráťte sa na jej šéfa Dušana Kováčika.“ Nie, nejde o nemiestny vtip. Pôsobenie špeciálneho prokurátora totiž ukazuje, že človek, ktorý by mal garantovať právny štát, sa spreneveril svojmu poslaniu.

Dalo by se říct, že teď máme vládu národního zklamání. Neuplynul ani rok, co byl slyšet po Praze jásot, že máme konečně vládu s parlamentní většinou proti socialistům a komunistům (118:82) a že odešli z politiky dinosauři, zdiskreditovaní a nechutní ficoidní vůdci nekomunistických stran.

Píšem si na lidovkách svoj blog. Má trochu podivné pravidlá, môže sa naň písať v podstate len raz do týždňa, ale zase sa to volá Osobnosti LN blogujú a posmrtne, práve predo mnou, každú nedeľu je tam aj Karel Čapek.

Do slovenských kín prichádza nový film Juraja Herza Habermannův mlýn . Je to veľkoryso nakrútená historická snímka otvárajúca nepriznané komnaty českých (aj slovenských) dejín.

Benedikt XVI., nomen omen svého slavného zakladatele evropského monasticismu, stojí před podobným problémem: jak zachránit upadající civilizaci? V šestém století, kdy se už definitivně hroutil Řím a civilizace, útlý svazek regulí a nezdolná energie sv. Benedikta vedla k zakládání řeholních komunit a k odklonu od východní poustevnické spirituality. Nová společenství pod heslem „ora et labora“ byla založena na harmonii zbožnosti a práce, duchovnosti, která není odklonem od života, ale naopak, inspiruje činorodost. V temných třech stoletích úpadku zachránila antickou vzdělanost – především řeckou filosofii, univerzální právo a neuvěřitelně i jazyk latinského Říma. Staronová středověká civilizace stála proto ve znamení dvou velkých paradoxů: hledání rovnováhy víry a rozumu a rovnováhy mezi duchovní a politickou relativní autonomií.