Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Google a Facebook. Cool vyžírky moderního světa

.lenka Zlámalová .echo 24 .ekonomika

Jsou to dva rozdílné světy, pro které platí úplně protikladná pravidla.

Google a Facebook. Cool vyžírky moderního světa Noah Berger/AP/SITA Facebook platí ze svého obratu mimo Evropskou unii mezi 28 a 34 procenty, zatímco nesrovnatelně menší sazby v Unii se pohybují mezi 0,03 a 0,10 procenta. Google platí mimo Evropu 9 procent. V EU je to 0,82 procenta.

ten starý, klasický, offline je svázán regulací, stát na něj nakládá byrokratické povinnosti a vymáhá na něm placení často velmi vysokých daní. Antimonopolní úřady v něm tvrdě hlídají podíly na trhu a případné zneužití dominantního nebo monopolního postavení. Ten druhý, online a technologický svět všemu z toho uniká. Funguje v paralelní polis, kam se zatím nedostala téměř žádná regulace a technologickým firmám se doposud velmi úspěšně daří unikat před placením daní. Částky, které ze svých příjmů odvádějí, jsou často setinami a tisícinami sazeb, které ve stejných zemích musí zaplatit klasické firmy.

Jsou to ti nejtvrdší kapitalisté dnešní doby. Žádná radikální levice, progresivisté a antikapitalističtí aktivisté, kteří tradičně útočili na symboly globálního kapitalismu, jako jsou velké banky a energetiky, po nich nejdou. Vždycky se mluvilo o „tlustých kocourech“ z Wall Streetu. Točily se filmy ukazující jejich hamižnost a hédonický životní styl. Teď o žádných tlustých kocourech ze Silicon Valley neuslyšíte. Velkým technologickým firmách, které jsou dnes v mnoha ohledech nejmocnějšími globálními hráči, se při provozování nejdrsnější formy kapitalismu daří udržovat image až neziskových vykonavatelů dobra. Není to jen tím, že jejich majitelé a šéfové nechodí v luxusních oblecích, ale šedých tričkách a mikinách jako Mark Zuckerberg nebo černých rolácích, jako chodíval Steve Jobs.

„Technologické firmy jsou dnes nejmocnějšími a nejtvrdšími kapitalisty.“

Podstatnou roli hraje dojem, že jejich služby jsou na internetu pro zákazníky zadarmo. Už jim nedochází, že právě tím, jak hojně je využívají a kolik toho o sobě ochotně prozrazují, se stávají pro Facebook a Google zbožím, které dokážou velmi draze prodat svým klientům. Známé heslo, že nic na světě není zadarmo, a že když za něco neplatíte, stáváte se zbožím, je tady dotaženo do miliardových zisků. A právě díky virtuálnosti a globálnosti se technologickým firmám daří unikat regulacím i daním. V mnoha branžích, kde proti sobě stojí hráči ze staré a nové ekonomiky, to vytváří nerovné podmínky na trhu.

Tvrdě regulované klasické televize a stále ještě dost regulované mediální domy, které jsou nuceny platit standardní, pro konkrétní zemi běžné daně, zápasí o podíl na trhu s úplně neregulovaným Googlem a Facebookem, které na dani odvádí jen desetiny a setiny svých příjmů. Trh s reklamou je nejviditelnější, protože v něm operují právě největší technologické společnosti. Z něj pochází naprostá většina jejich zisků. Podobné příklady nerovnosti na trhu se ale najdou v řadě dalších branží.

evropský daňový ráj

Téměř všechny velké technologické firmy se zrodily v americkém Silicon Valley. Zajímavé je, že za miniaturními daněmi míří do Evropy. Tady si především v Irsku a Lucembursku vytvářejí centrály, do nichž směřují všechny své příjmy z celého světa. Tady z nich platí miniaturní daně. Tady parkují nerozdělené zisky, které nevracejí do Ameriky, protože by tam z nich státu musely zaplatit nesrovnatelně víc. Daně, které odvedou technologické firmy v Evropě, jsou zlomkem toho, co platí jinde ve světě. Evropská unie je pro Google, Facebook a spol jeden velký daňový ráj.

Koncem září se evropští politici sešli na speciálním technologickém summitu v estonském Tallinnu, kde řešili, jak dosáhnout toho, aby technologické firmy platily v Evropě srovnatelné daně jako byznysmeni z jiných branží. Evropská komise na setkání připravila analýzu, jak na tom technologičtí dominátoři s placením daní jsou. „Facebook platí ze svého obratu mimo Evropskou unii mezi 28 a 34 procenty, zatímco nesrovnatelně menší sazby v Unii se pohybují mezi 0,03 a 0,10 procenta. Google platí mimo Evropu 9 procent. V EU je to 0,82 procenta.“

„Největší linie odporu leží přirozeně na ose Lucembursko–Irsko, kterým návrh likviduje zdroje jejich příjmů.“ 

Systém, jak toho dosahují, je poměrně jednoduchý. Na rozdíl od firem z tradiční ekonomiky nemusí ani vymýšlet žádné složité daňové optimalizace. S Irskem nebo Lucemburskem si dohodnou speciální daňový režim. Říká se mu tak jako třeba daňovým úlevám pro továrny u nás, pobídky. Facebook, Google nebo Apple pak všechny zisky od evropských a často třeba i amerických zákazníků účtují do Irska. Faktury nesou jméno Google Ireland. Francouzská firma si třeba koupí na Googlu nebo Facebooku reklamu ve francouzštině, která se zobrazuje francouzským zákazníkům. Je zjevné, že služba se uskutečnila na území Francie. Google ale tvrdí, že není ve Francii „trvale“ přítomen. Pro francouzské zákazníky prý pracuje z Irska, proto tam také platí daně. Francouzská vláda po něm přesto vymáhá daň 1,1 miliardy eur (28,7 miliardy korun), kterou měl podle ní zaplatit ve Francii. Letos v červenci ale prohrála v první instanci u pařížského správního soudu. Ten na argumentaci, že Google prostě v Paříži není „trvale“ přítomen, přistoupil.

Právě „trvalá přítomnost“ je podle pravidel Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) tím základním pravidlem, které určuje povinnost platit daně. Ke kritériím patří fakt, že je podnik v zemi fyzicky přítomen, například v ní má své továrny nebo kanceláře se zaměstnanci. Google ale argumentoval, že jeho francouzská filiálka není ve Francii trvale přítomna, především proto, že se zde nepodepisují žádné smlouvy. O ty se stará evropské sídlo Googlu v Irsku, včetně vybírání poplatků za umísťování reklamy francouzských zadavatelů. Google Ireland rovněž vyplácí Google France za jeho poradenskou, marketingovou a inženýrskou činnost. Díky tomuto systému firma ve Francii přiznala v roce 2015 příjem pouze 247 milionů eur, z nichž zaplatila daň 6,7 milionu eur (171 milionů korun). Právnicky je to až primitivní konstrukce, přesto pařížským soudcům stačila. Vláda se odvolala. Čeká se na další dějství. Velmi podobné argumenty o trvalé přítomnosti používají ve sporech s evropskými úřady i další technologické firmy.

od Junckerových pobídek ke Google dani

Už v polovině roku 2016 vyzval finanční úřad v Kalifornii Facebook, aby doplatil na dani mezi třemi a pěti miliardami dolarů za roky 2008 a 2013. Daň za obchody s americkými zákazníky měl také snížit přesunem do Irska. Facebook se proti rozhodnutí daňové správy odvolal ke speciálnímu americkému daňovému soudu.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

prihlásiť predplatiť

.diskusia
.neprehliadnite