v dnešním Česku dokonce i jinak neviditelní odboráři zabodovali heslem: konec levné práce. Zajímavé přitom není ani tak to, že všichni bojují za vyšší mzdy, když je jejich růst díky vývoji hospodářství a nedostatku pracovní síly tak jako tak nejrychlejší za více než dekádu. Pikantnější je, jak krásně tato hesla odrážejí dlouhodobou frustraci Čechů: že se máme hůř než Němci, máme nižší platy než oni a jsme vykořisťovaní z ciziny. Předpokládám, že na Slovensku je to podobně. Kdo by si dovolil proti takovému spravedlivému hněvu namítat? Samozřejmě, Čech to necítí tak, že by stejnou mzdu jako Němci měli mít i Ukrajinci, Rumuni či Bulhaři. To zas prr, tak spravedliví nejsme. To jen my makáme jako Němci a chceme jejich mzdy, tečka. Že se za značku Made in Czech republic nikde na světě neplatí stejná cena jako za Made in Germany, je podružný detail. Stejně jako to, že na akcích s podnikateli mi většina říká, že prodat výrobek za německou cenu věru nedokáže.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.