výsledky se zpravidla dostavují až po desítkách let. 15. září to bylo přesně devět let od symbolického začátku velké finanční krize roku 2008. Ten den požádala investiční banka Lehman Brothers o ochranu před věřiteli. To je faktický začátek bankrotu. Ke dnu ji stáhl hroutící se trh s nemovitostmi a nesplácenými hypotékami, léta hromaděnými a pečlivě zamíchanými v cenných papírech CDO (credit default obligations). Lidově se jim říkalo masokostní moučka. Finanční krize se přes rozmixované hypotéky šířila podobným stylem jako nemoc šílených krav přes masokostní moučku. Nikdo už moc nevěděl, jaké konkrétní ingredience se do moučky dostaly. Stejně jako už nikdo nevěděl, jaké konkrétní hypotéky konkrétních dlužníků se dostaly do toxických CDO, na něž přitom ratingové agentury vydaly nejvyšší hodnocení AAA.
Jisté bylo, že to byly hypotéky lidí, kteří je nebyli schopni splácet. A všichni na trhu se najednou začali bát všech hypotečních CDO. Trh se zhroutil a do ohrožení se postupně dostal celý finanční systém. Krevní oběh ekonomiky.
„Evropská unie si dala nějaké strategické cíle, jako je boj proti globálnímu oteplování a prosazování různých sociálních programů.“
Po odeznění prvních příznaků šoku se začalo pátrat po příčinách. Na veřejnost se dostaly zprávy, které byly bankéřům dlouhodobě dobře známé. Půjčovali totiž na bydlení i lidem, kteří byli tak rizikoví, že se u nich dalo s velkou mírou pravděpodobnosti očekávat, že ani při nejlepší snaze nebudou schopni hypotéku splácet. Byly to půjčky pro sociálně slabé. Lidi bez práce, příjmu a majetku. V bankéřské hantýrce se jim říkalo NINJA (z anglického No Income, No Job and Assets). Žádný příjem, žádná práce, žádný majetek.
popírání zisku a kapitalismu
Čistá racionalita říká, že půjčovat takovým lidem je šílenství. Bankéři si to nevymysleli. Sami by nepůjčovali někomu, na němž nemůžou vydělat. Zisk je základní smysl byznysu a obchodu. Jenže v Americe je zároveň hluboce zakořeněný kult vlastního bydlení. V této individualistické společnosti panuje přesvědčení, že vlastní dům činí člověka zodpovědnějším, ukotvenějším, stabilnějším a šťastnějším. Byla o tom sepsána spousta sociologických studiích. Fenomenizací vlastního bydlení proslula třeba také britská premiérka Margaret Thatcherová, jež se snažila svou politikou vytvořit společnost vlastníků. Byla to její vize sílící, stabilní, pro demokracii zásadní střední vrstvy.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.