Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Bitcoin: Pizza za miliardu a zabiják státu

.kryštof Pavelka .echo 24 .ekonomika

Před sedmi lety se na internetovém fóru Bitcointalk.org objevil příspěvek od diskutéra s přezdívkou „Laszlo“. Uživatel, vlastním jménem Laszlo Hanyecz, programátor z Floridy, nabízel deset tisíc bitcoinů výměnou za to, když mu někdo objedná pizzu.

Bitcoin: Pizza za miliardu a zabiják státu Rick Bowmer/AP/SITA

na fóru se rozběhla krátká diskuse, Laszlo svou nabídku ještě dvakrát zopakoval a nakonec přidal na fórum fotku se dvěma krabicemi pizzy – důkaz úspěšně provedené transakce. Deset tisíc bitcoinů, tehdy prakticky neznámou kryptoměnu, přijal uživatel „Jercos“ a vyhládlému programátorovi nechal dovézt dvě populární italské placky z nadnárodního řetězce Papa John‘s v ceně asi třiceti dolarů. Šlo o první potvrzený nákup zboží (či spíše výměnu, neboť Hanyecz neplatil přímo fast foodu, ale třetí straně) za bitcoiny v historii.

Již za měsíc se pod původně krátkou diskusí začaly rychle množit další příspěvky, kde se uživatelé Laszla ptali, jaký je to pocit, dát si pizzu za šest set dolarů. Pak za dva a půl tisíce dolarů. A nakonec za milion dolarů. Dnes se jeden bitcoin obchoduje za tři a půl tisíce dolarů. Kdyby Hanyecze tehdy v dubnu roku 2010 nehonila mlsná a bitcoiny si nechal, mohl je dnes prodat za třicet pět milionů dolarů. Tedy více než tři čtvrtě miliardy korun. Díky obrovskému nárůstu ceny nové kryptoměny a poněkud humornému aspektu prvního zdokumentovaného nákupu (byť samotnému Hanyeczovi to teď asi zas až tak zábavné nepřipadá) se z transakce stal svého druhu internetový mem a v komunitě lidí, kteří bitcoin využívají, je v módě se každého 22. května, v den výročí nákupu, fotit s pizzou a snímky šířit po sociálních sítích pod hashtagem #BitcoinPizzaDay.

Muži, který mohl být dolarovým multimilionářem, kdyby před sedmi lety nezatoužil po slaninové s olivami, se ale není potřeba nijak vysmívat. Cesta bitcoinu od konceptu zrozeného v prostředí kryptoanarchistů, hackerů a vůbec lidí s paranoidním vztahem ke státním a finančním institucím k fenoménu, o němž v současnosti informují všechna velká média, byla zcela nepředvídatelná. A ani dnes není jasné, zda se kryptoměny ukážou jako bublina, nebo se teprve dočkají plného využití svého potenciálu. V myšlence peer-to-peer platební sítě je totiž skrytá možnost revoluční změny finančního systému i zásadní proměny povahy samotných států. Tento aspekt má v sobě koncept kryptoměny od samotného začátku.

zlato a stříbro nové doby

V roce 2008 se na on-line fóru věnovaném kryptografii objevila studie s názvem Bitcoin: Elektronický, peer-to-peer peněžní systém. Autor Satoshi Nakamoto v ní popsal fungování decentralizované digitální kryptoměny. Pro transakce mezi koncovými uživateli je klíčový takzvaný blockchain: v podstatě decentralizovaná, neustále se rozšiřující účetní kniha všech transakcí, zapisovaných do všech uzlů (tedy účastníků sítě). To, spolu s užitím silného šifrování, znemožňuje neoprávněné zásahy do sítě jak zvnějšku, tak ze strany samotných účastníků sítě. Jednoduše řečeno, záznamy o transakcích jsou příliš atomizované, databáze je distribuovaná mezi příliš mnoho uzlů, než aby ji šlo efektivně napadnout či zmanipulovat. Informace o každé provedené transakci, opatřené soukromým digitálním klíčem daného uživatele, se v řádu sekund rozšíří do celé sítě.

Naprosto unikátní je pak systém emise nových „mincí“ – bitcoinů. Pro síť byl navržen software, který je automaticky a postupně uvolňuje, až ke konečnému číslu 21 milionů jednotek. Nové bitcoiny získávají uživatelé virtuální „těžbou“ – jednotlivec (v současné době však spíše sdružené těžařské skupiny uživatelů) musí vynaložit poměrně značné výpočetní a energetické prostředky, aby ze sítě vydoloval další uvolněné mince – tedy řetězce jedniček a nul, jež splňují určitá kritéria. Přičemž čím větší je počet uživatelů sítě a s tím, jak se počet vytěžených bitcoinů blíží k maximální hodnotě 21 milionů, je proces generování nových mincí náročnější.

Zatímco tedy důvěra v měny jako dolar je založena na ekonomické síle států, které měnu emitují, a jejich schopnosti platit dluhy, digitální bitcoin se vlastně spíše podobá platidlům předprůmyslové minulosti: zlatu a stříbru. Jeho vzácnost je daná jednak stále se zvyšující náročností „těžby“, jednak tím, že je ho konečné a známé množství. Díku tomu, že neexistuje žádná centrála, banka či instituce, která by bitcoiny emitovala, nepodléhá kryptoměna inflaci. Pro třetí stranu (například represivní složku státu) je díky silnému šifrování jednak extrémně obtížné zjistit, za jaké služby a produkty si uživatelé navzájem platí, jednak je díky decentralizaci a atomizaci sítě prakticky nemožné síť regulovat, pochopitelně s výjimkou skutečně drastických opatření, jako je kompletní „vypnutí“ internetu v rámci většího územního celku. A zkušenosti z posledních let, například z arabských zemí, kde se vlády během lidových bouří a revolucí pokoušely vypínat některé služby jako Twitter, ukazují, že státní kontrola nad kyberprostorem není zdaleka absolutní a lidé si nějakou skulinu v elektronické blokádě vždy najdou.

Bitcoin je tedy mnohem víc než jen zajímavá technologická alternativa k běžně užívaným měnám. Jde o zcela nový přístup k finančním transakcím a především: skutečně masivní rozšíření bitcoinu nebo jiné kryptoměny a její transakční sítě by fakticky odřízlo státy od hlavního zdroje jejich moci – financí vybraných na daních od občanů a celkové regulace národních ekonomik prostřednictvím zásahů státních bank. Pokud by totiž veškeré finanční transakce mezi obchodníky a zákazníky, zaměstnavateli a zaměstnanci atd. probíhaly výhradně pomocí bitcoinů, bylo by pro berní úřady praktický nemožné zjistit, kolik kdo vydělal a kolik kdo komu zaplatil.

molotovův koktejl z jedniček a nul

O tom, že bitcoin byl od začátku zamyšlen mnohem víc jako nástroj digitální protisystémové revoluce než pouhá technologická vychytávka, svědčí i nejasnosti kolem toho, kdo s myšlenkou kryptoměny vlastně přišel. Záhy po představení bitcoinu v roce 2008 se ukázalo, že „Satoshi Nakamoto“, údajný sedmatřicetiletý programátor z Japonska, je ve skutečnosti kolektivní identita větší skupiny autorů konceptu.

Během následujících let se spekulovalo o řadě jmen, která by za bitcoinem mohla stát, žádné se ale nikdy nepodařilo beze zbytku potvrdit, případně vyvrátit. Vesměs šlo o programátory ze Silicon Valley, odborníky na kryptografii, lidi z libertariánských kruhů nebo nadšence do kyberpunkových vizí. Podobné tajnosti nejsou ostatně v určitém segmentu světa informačních technologií žádnou výjimkou. Je to paradox: Silicon Valley, Mekka IT, dalo světu největší a nejmocnější korporace dneška, firmy, které o svých zákaznících sdružují objemy dat, o jakých se žádné tajné policii nikdy ani nesnilo, na druhou stranu vždycky přitahovalo i lidi z hackerského undergroundu, digitální anarchisty, proroky kyberevoluce, pro něž bylo a je roztékání hranic mezi tělesnou a virtuální realitou prvním krokem na cestě ke stržení statu quo a možná i začátkem zcela nové epochy lidstva, příchodu homo sapiens digitalis, druhu, který někdy v budoucnu přenese svoje vědomí do softwarové podoby, a zajistí si tak nesmrtelnost. Tito lidé si nadevše cení soukromí, osobní svobody, možnosti úniku z dosahu systému a státy s jejich regulací, hierarchickým modelem a vynucováním autority prostřednictvím represivního aparátu a daní pro ně představují přirozeného protivníka.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

prihlásiť predplatiť

.diskusia
.neprehliadnite