Soudy a zákazy služeb jako Uber či Airbnb nezastaví překotný vývoj

.kryštof Pavelka .echo 24 .ekonomika

Digitální revoluce s sebou přinesla i zcela nový typ ekonomiky.

Soudy a zákazy služeb jako Uber či Airbnb nezastaví překotný vývoj echo24

situace, kdy většina občanů západních států má v kapse přístroj s permanentním přístupem k internetu, GPS modulem a neustále dostupným profilem na některé ze sociálních sítí, proměnila původní ideu sdílení nástrojů a služeb například na družstevní bázi do kvantitativně jiné úrovně. Rostoucí popularita takzvané sdílené ekonomiky či ekonomiky platforem mimo jiné souvisí s tím, že část mladší generace už zdaleka nesdílí víru rodičů v hromadění a vlastnění předmětů coby důkazu společenského postavení.

Společenský kapitál je už v určitých vrstvách společnosti důležitější než materiální statky. Zcestovalost, kulturní rozhled a celkově schopnost udržet si specifický vkus v neustále morfující krajině veřejného života, na hranici prolínání analogu a digitálu je pro část obyvatel Západu pod třicet mnohdy zásadnější než vlastnictví posledního modelu auta. Mladí lidé v Evropě i USA tráví své zahraniční dovolené v bytech lokálních vrstevníků, sdílejících místa k přespání přes platformu AirBnB, k nočním přesunům z klubu do klubu zase využívají řidiče carsharingových aplikací Lyft nebo Uber. Nic se v globalizovaném světě necení tak jako autenticita.

„Hrozí , že z donedávna občansky živých částí města se stanou turistické skanzeny.“

Využít na dovolené pohostinství přátelsky naladěných místních, kteří vám určitě ukáží zaručeně lokální a typickou restauraci nebo doporučí koncert začínající, a tedy ještě dostatečně cool hudební senzace lokální scény, to je přesně ten druh zážitků, s nimiž se chtějí současní mileniálové vracet domů a chlubit na instagramových fotkách s rádoby vintage filtrem. Myšlenka carsharingu je zase lákavá z finančního hlediska a samotné slovo „spolujízda“ zní tak nějak dobrodružněji než fádní objednání vozu taxislužby. Jenže po odstranění módních termínů zůstane z ekonomiky platforem zase jenom byznys, řízený prostým systémem nabídky a poptávky. Finanční přínos sdílené ekonomiky by jen v zemích EU mohl podle studie Evropského parlamentu dosáhnout výše téměř 600 miliard eur. Státy i radnice velkých měst tak začínají hledat cesty, jak nové odvětví regulovat a standardizovat. A především – jak je lépe danit.

z komunitní platformy k byznysu

Berlínská radnice loni v květnu učinila bezprecedentní krok, když zakázala majitelům nemovitostí pronajímat celé prostory přes aplikace typu AirBnB. Udělat si výlet do Berlína, zažít uvolněnou atmosféru čtvrti Kreuzberg, večer i ráno protancovat na mejdanu s aktuálně mimořádně populárním minimal technem a nakonec se, většinou neúspěšně, pokusit dostat do kultovního klubu Berghain patří v poslední době k dobrému tónu mezi alternativně (ovšem v mezích zákona) laděnou populací celé Evropy.

Pro zástupy vousatých hipsterů a jejich partnerek ve falešných brýlích Ray-Ban, brázdící na kolech berlínské bulváry, představovalo až do května roku 2016 bydlení přes AirBnB věc první volby. Jednak byla nabídka sdíleného ubytování podstatně levnější než hotely, jednak hrál roli vkus: tradičním způsobem si z pohledu mladých cestovatelů hledá ubytování výletnická masa mamin a fotříků, kteří do Berlína přijeli okouknout muzea a nechat se natáhnout v předražených pastích na turisty. Lidé, kteří se do trendy velkoměsta na Sprévě vydali často za kratochvílemi, o nichž se v průvodcích nepíše, si pronajímáním pokojů v bytech kulturně i věkově spřízněných Berlíňanů kupovali i pocit, že do města a jeho života jaksi přirozeně patří.

„Společenský kapitál je už v určitých vrstvách společnosti důležitější než materiální statky.“

Ale komunitní ráz platformy AirBnB z počátků její existencCelý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo nebo na EchoPrimee nemohl vydržet věčně. Z pronajímání se rychle stal klasický byznys. Právě v městských částech vyhledávaných mladou generací návštěvníků začali podnikatelé skupovat byty a celoročně je nabízet na AirBnB. To už je model značně vzdálený původní vizi projektu, který se prezentoval jako alternativa pro studenty a baťůžkáře hledající za pár korun místo k přespání na cizím gauči. (Samotný název AirBnB ostatně v překladu znamená „matrace a snídaně“.)

Majitelé bytů nabízených na AirBnB inkasovali měsíčně částky výrazně převyšující průměrný nájem v lokalitě, což začalo tlačit ceny zdejších nemovitostí nahoru. V Berlíně se přes sharingové platformy pronajímá více lůžek než v Hamburku, Kolíně, Mnichově a Frankfurtu dohromady a průměrná cena jednoho lůžka se pohybuje kolem 55 eur za noc. Místní obyvatelé, tedy právě ti, kdo vytvářejí specifický genius loci města, přestávali rostoucím cenám nájmů i služeb v populárních částech Berlína stačit. Tento jev, zvaný gentrifikace, je dobře popsaný už z předválečné Paříže, kdy se do levných lokalit na levém břehu Seiny začaly hrnout davy cizinců, především Američanů. Ti v bohémském prostředí Montparnassu a Latinské čtvrti hledali inspiraci a unikátní atmosféru tak intenzivně, až esprit místa úspěšně zlikvidovali.

„Z pronajímání se rychle stal klasický byznys.“

V politicky tradičně levicovém Berlíně se tedy pokusili zabránit tomuto scénáři zákazem pronajímání bytů přes sharingové aplikace. Možnost sdílení jednotlivých místností zůstala. Počet rezervací přes AirBnB přesto okamžitě poklesl o čtyřicet procent. Z liberálně ekonomického pohledu jde o skandální rozhodnutí, obří zásah státu do svobody občanů volně nakládat s jejich majetkem. Oficiální vyjádření německé divize AirBnB záhy po květnovém zákazu na tuto strunu dovedně hrálo. Stojí v něm, že „Berlíňané chtějí jasná a jednoduchá pravidla, aby mohli i nadále sdílet své domovy s hosty“. Ve vyjádření lze opět zaslechnout podprahový motiv, že AirBnB nezprostředkovává běžné krátkodobé nájmy nemovitostí, nýbrž že jde o jaksi ušlechtilejší vztah mezi hostiteli a hosty. Realita posledních let neregulovaného fungování aplikací sdíleného ubytovávání však mnohem více připomínala nesentimentálně tvrdý byznys.

Argumenty protistrany, v tomto případě berlínské radnice, ale i radnic jiných velkých měst Evropy, mluví o tom, že kromě ekonomické svobody je třeba zohlednit i občanský rozměr. Soukromá výdělečná činnost de facto podnikatelů v oblasti sdílené ekonomiky dle tohoto názoru nesmí vést k neúměrnému zvyšování cen nemovitostí. Hrozí totiž, že z donedávna občansky živých částí města se stanou turistické skanzeny, kulisy, kam se návštěvníci ze zahraničí budou sjíždět za iluzí autenticity. Kromě toho je třeba zmínit i námitky tradičních hráčů v turistickém ruchu: hoteliérů, majitelů hostelů a penzionů.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

prihlásiť predplatiť

.diskusia
.neprehliadnite