Průměrný slovenský volič musí být zmaten. Už tím, že slovenská média a zbabělí politici dělají z Richarda Sulíka politického autistu a fackovacího panáka, ale jistě i proto, že musí do jisté míry záviset na víře ve svou „elitu“. Jak si má vysvětlit, že všechny státy eurozóny rozšíření eurovalu schválily? Je snad předseda SaS jediný pan neomylný? Není on náhodou primitivní fundamentalista?
Tohle je nejen slovenský problém. Vysvětlení je poměrně prosté, ačkoli tomu tolik lidí v sekularizované Evropě nerozumí. Je totiž třeba pochopit, co je to víra. Od Západního schizmatu a velké krizi papežství se postupně hroutil středověký dualismus moci světské a moci duchovní, který nedovoloval moci světské, aby se příliš pletla do sféry duchovní. Krize papežství a vzniklé vakuum ale přispělo k růstu světských ideologií – vznikl humanismus, racionalismus, osvícenství, nacionalismus, socialismus, nacionální i internacionální socialismus, až po dnešní europeismus.
Proto má Evropská unie své koncily, svůj sbor kardinálních poslanců, své dogmatické komise, kanonické soudy, své svátky i svého trojjediného boha – unie, integrace, euro. Laikům ponechává jakousi farní autonomii, ale do svého mocenského centra zahrne jenom pravověrné. Proto se Radičová, Mikloš a Dzurinda navzdory všem původním předsevzetím a názorům vrací z Bruselu převychováni a svým spoluobčanům vyhrožují blíže nespecifikovanou tragédií. Takový je pozitivistický fundamentalismus téhle víry – platí jen to, co schválí ústřední výbor Merkózy. Naštěstí je tu nešťastné euro a logika ekonomie, která nakonec budovatele jednotné eurozóny porazí.
Nepomohly nákupy ECB, půjčky, ani menší odpisy bankovních ztrát. Oddálení bankrotu Řecka stálo zhruba desetkrát tolik, než kdyby ideologie nebylo. Ale ani bankrot v eurozóně, ani rozumnější státní výdaje a vyrovnaný rozpočet vnitřně slabým ekonomikám se silným eurem nakonec nepomůže. Společná měna bude mít nutně horší úrokovou míru a ta vždy vede ke špatným investicím a další krizi. A tak fundamentální (i Sulíkova) pravda nakonec zvítězí.
Tohle je nejen slovenský problém. Vysvětlení je poměrně prosté, ačkoli tomu tolik lidí v sekularizované Evropě nerozumí. Je totiž třeba pochopit, co je to víra. Od Západního schizmatu a velké krizi papežství se postupně hroutil středověký dualismus moci světské a moci duchovní, který nedovoloval moci světské, aby se příliš pletla do sféry duchovní. Krize papežství a vzniklé vakuum ale přispělo k růstu světských ideologií – vznikl humanismus, racionalismus, osvícenství, nacionalismus, socialismus, nacionální i internacionální socialismus, až po dnešní europeismus.
Proto má Evropská unie své koncily, svůj sbor kardinálních poslanců, své dogmatické komise, kanonické soudy, své svátky i svého trojjediného boha – unie, integrace, euro. Laikům ponechává jakousi farní autonomii, ale do svého mocenského centra zahrne jenom pravověrné. Proto se Radičová, Mikloš a Dzurinda navzdory všem původním předsevzetím a názorům vrací z Bruselu převychováni a svým spoluobčanům vyhrožují blíže nespecifikovanou tragédií. Takový je pozitivistický fundamentalismus téhle víry – platí jen to, co schválí ústřední výbor Merkózy. Naštěstí je tu nešťastné euro a logika ekonomie, která nakonec budovatele jednotné eurozóny porazí.
Nepomohly nákupy ECB, půjčky, ani menší odpisy bankovních ztrát. Oddálení bankrotu Řecka stálo zhruba desetkrát tolik, než kdyby ideologie nebylo. Ale ani bankrot v eurozóně, ani rozumnější státní výdaje a vyrovnaný rozpočet vnitřně slabým ekonomikám se silným eurem nakonec nepomůže. Společná měna bude mít nutně horší úrokovou míru a ta vždy vede ke špatným investicím a další krizi. A tak fundamentální (i Sulíkova) pravda nakonec zvítězí.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.