Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Zbývá už jen antisvět

.alexander Tomský .časopis .klub

Mezi známými levicově liberálními publicisty v Česku nepochybně vyniká Václav Bělohradský, profesor sociologie v Terstu.

Vyznačuje se neobvyklou provokativní rétorikou, složitými konstrukcemi, brilantními postřehy a ač se sám považuje za relativistu, mnohdy říká i nepříjemnou pravdu. Často působí rozruch, protože reaguje pohotově na společenskou objednávku, tak jako teď, když se vládní koalice, kterou k moci vynesly volby lidového odporu proti korupci, sama zmítá v korupčních skandálech a její nejmenší partner, Věci veřejné, dokonce okrádání státních zakázek plánovaly.   .korupce a dějiny
Filosofující sociolog chápe boj proti korupci jako mystifikaci, jako demagogické anti-politické heslo, které mobilizuje naivní lidový konsensus a má za cíl odvést pozornost od skutečných politických a zcela legálních a mnohonásobných ztrát čili jako problém legality a legitimity. Korupce je podle něj pouhá lidská patologie, asi jako drogy, alkoholismus či sebevraždy, a společenský nesouhlas vychází z křesťanského pojetí hříchu. Není pochyb, že diktátoři jako Castro nebo Salazar hájili likvidaci politiky heslem, že je potřeba zbavit se zkorumpovaných a také rozhádaných politiků. Není ani pochyb, že jde o hřích desatera, ale znal jej kupodivu i Konfucius, který desatero neznal. A rozhodně není zlodějina, s výjimkou kleptománie, žádnou patologií (na rozdíl od komunistů dokonce soukromý majetek ctí). Vymýtit ji přece nelze, tvrdí profesor, je důsledkem složitých historických a kulturních příčin. Je sice pravda, že je řádový rozdíl v korupci mezi Itálií, kde žije, a Skandinávií výsledkem dějin, to je ale jen polovina pravdy. Dějinná zátěž není nikdy deterministická. Většina lidí chce nastolit politickou a justiční vůli viníky potrestat. Opravdu máme pokrčit rameny, a tvrdit, že nelze zavést transparentní státní zakázky? Dálnice by přece mohly stavět cizí firmy za mýtné, stát nemusí dostavovat nukleární Temelín, stačilo by kontrolovat výkupní cenu proudu v poměru k podobným zařízením jinde, elektrárny, železnice a nemocniční budovy lze privatizovat a tak podobně. Vymlouvat se na historii prostě nejde. Jde přece jen o to zvýšit zlodějům náklady (systém) a tvrdým postihem (justice) zastrašit ostatní, tak jako u všeho, co nelze vymýtit. A samozřejmě, že to politikum je. Jeden ekonom spočítal, že kdyby všechny české dálnice a stavby stavěli od převratu drazí Němci, nemuseli jsme mít státní dluh (momentálně 40 procent HDP). .skutečné zlo
Bělohradskému však jde o něco jiného, používá taktický trik, aby filosofickými zastřenými konstrukcemi poukázal na skutečné zlo: „Příčinou krize globálního kapitalismu není korupce, ale planetarizace lidských aktivit, protože mizí hranice mezi legálním a nelegálním jednáním… Demokratická politická moc má tři póly: pravidla, veřejné mínění a kulturu. Jak obnovit v epoše globalizace tuto hranici, když je stát redukován (legalita), stejně jako veřejný prostor (legitimita) a kultura (kritické vědomí) na pouhé nástroje bio/symbo/techno/logické moci globálního kapitálu?”
A jsme doma, k potěše extrémní levice i pravice. Není pochyb, že nadnárodní firmy využívají levnější práce, že se vyhýbají daním, což vede k daňové konkurenci mezi státy. Není pochyb, že některé z nich využívají místní korupci, bez níž by nemohly podnikat. Tvrdit ale, že je politik národního státu vůči zahraničnímu kapitálu bezmocný, že neví, zda-li jedná v obecném zájmu, nebo ne, je absurdita. To lze snadno spočítat. Problém je opět jenom v prachobyčejném lidském hříchu, v pokušení obohatit se na úkor společnosti. V korupčních státech se firmy chovají zkorumpovaně. A krize globálního kapitalismu? Jde přece o svobodný trh v globálním měřítku, který vytrhl miliardu lidí z bídy. A protože je spontánní, podléhá výkyvům a měnovými otřesy způsobené často špatnou měnovou politikou velkých zemí – Číny, USA i EÚ. Hranice mezi legálním a nelegálním se možná posunuje, hranice mezi morálním a legálním nemizí nikdy. Krize globálního kapitalismu není nic jiného než postulát staré marxistické nenávisti vůči nedokonalému reálnému světu. Dnes ovšem bez zářných zítřků! Autor je vydavateľ, žije v Prahe.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite