Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Píše Alexander Tomský

.alexander Tomský .časopis .osobnosti

Teď už víme, že odvrátit řecký bankrot bude přinejmenším třikrát dražší, než se původně předpokládalo (konzervativní odhady mluví o 120 miliardách eur), a to ještě za nerealistického předpokladu, že se pomoci Řecka zúčastní všechny, i těžce zadlužené státy eurozóny, které by se musely okamžitě zhroutit.

Téměř dvacet let varovali ekonomové všech stran, že hluboký příkop mezi nerovným hospodářským vývojem v Předalpí a v Zaalpí nelze překlenout vynálezem společné ideologické měny. I eurofederalisté mezi ekonomy neměli pochyb, že jenom přísná centrální euroekonomická vláda může sanovat chudé regióny, aniž by došlo k inflaci úředníků, platů, dluhopisů a spekulativních bublin. Marně. Na tu ještě totiž evropské národy neměli žaludek. A tak idealismus Nové Evropy zvítězil nad realitou a poměrně nevelká světová recese teď smete umělou konstrukci falešných peněz. Za idealismus se tvrdě platí, ale konec eura bude snad nakonec i velká příležitost zvrátit integrační proces v Unii a začít žít v klidu v evropském hospodářském prostoru.
Pro nechápavce, popletené idealisty a placené činovníky Unie snad naposled! Je hezké, že jste měli vizi, že jste se zamilovali do představy, jak nebudeme muset v cizině měnit peníze, jak se zbavíme odporných veksláků, jak budou všechny transakce a ceny zboží ve stejném pěkně číselně srovnatelném poměru a obchod v eurozóně už nebude závislý na nepředvídatelných odporně kapitalistických výkyvech kurzu. Chápu. Také jsem měl kdysi idealistickou tchyni, která rozuměla ekonomii, jako koza petrželi a zamilovala se do marxistické nadhodnoty. Euro je jako čirá dokonalá představa nepochybně pěkná věc. 
Jenomže každá solidní valuta odráží také ekonomickou výkonnost hospodářství (jakýsi koeficient platební bilance, běžného účtu a státního dluhu) a protože existuje v Evropě hluboká hospodářská nevyrovnanost, tak je společná měna velkým neštěstím. Její hodnota (úrokové míry a mezinárodní kurz) je buď v jedné části zóny podhodnocená nebo nadhodnocená a nemá jednotící charakter, naopak, trhy silně pokřivuje a nerovný vývoj neustále posiluje. Příliš laciné peníze způsobily falešnou konjunkturu ve Španělsku a Irsku a tím i stavební boom a hypoteční bublinu. Laciné peníze korumpují nejen spotřebitele (soukromé úvěry), ale i sociální vlády k větší zadluženosti. Příliš drahé peníze (případ dnešní Francie) zase ničí export a turistiku. 
Chtít aby dnes zaalpské země dobrovolně vyrovnaly astronomické dluhy svých jižních sousedů je vpodstatě návod k politické sebevraždě, neb stále platí, že bližší košile než kabát a politici jsou stále ještě závislí na domácích voličích. Nějaký čas se o takovou politiku budou nepochybně ze špatně pochopeného euroidealismu a oligarchického kamarádství pokoušet. Vždyť tomu zasvětili celý svůj politický život a Unie vytvořila tisíce propagandistických nadací a ve všech státech má své činovmíky. Máme však, zaplaťpámbu, stále demokracii. V Německu, které má zaplatit nejvíc, se veřejná podpora Řecku zhroutila (60 % proti) a z eurozóny chce už vystoupit každý pátý Němec. Politici, kteří nedávno vyhráli volby, v čele s premiérkou začínají být nepopulární a lidové naděje se upínají k ústavnímu soudu. Budeme muset dlouho čekat na novou generaci politiků nebo dojde k rozpadu dnešní německé eurofederalistické vládní koalice? Nevíme. Jedno je však jisté. Válka jihu a severu Evropy sice nenastane, ale Seveřané za jih platit nechtějí a zadlužení hrdí jižané nehodlají žít v německém protektorátu.    
A tak je jen otázkou času, kdy pro záchranu Unie bude nutné euro zlikvidovat. Ekonomie má své zákony, je jako příroda, a když se znásilňuje, začne se mstít. A to je dobře. Můžeme to nazvat Prozřetelností.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite