Pohled na politiky, domácí i zahraniční, by měl dnes zákonitě každého naplňovat velmi dobrým pocitem. Přesto jistá averze vůči politice přetrvává, ačkoli ještě nikdy v dějinách se stát nesnažil pozitivně řešit téměř všechny lidské problémy, konat systémové dobro a vyvíjet trvalou aktivitu za zlepšení poměrů.
Ještě před takovými sto lety neměli ministři vůči společnosti žádné charitativní a pedagogické povinnosti. Vlády se zabývaly hlavně diplomacií, což vedlo k válkám, jinak byly nečinné a společnost, jako sirotek, aby se postarala sama o sebe. Je sice pravda, že občan platil vládě místo daní tuzér, také ale od ní nic nedostával.
Od té nešťastné doby jsme urazili slušný kus cesty vzhůru po ose humánního pokroku. Společnost se stala stálým pacientem, a vláda všechny její vady, nedostatky a neřesti ošetřuje. I jinak chmurný český ministr lidských práv (a povinností?) Michael Kocáb právě zahájil reklamní kampaň na výchovu dětí bez tělesných trestů. Stále ještě totiž pozitivní vliv laskavé pedagogiky a reklamy někteří rodiče nepochopili, tak jako někteří učitelé stěžující si na neurvalost žáků. Ti i oni potřebují přesvědčit, že rákoska nic nespraví. Už dávno neplatí biologická hádanka z primitivního totalitarismu: „Jak se rozmnožují voli? Přece přesvědčováním!“ Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Humanitní výchova je výchovou k opravdové svobodě.
Ministerstvo vnitra nedávno opatřilo policejní auta reklamou „chránit a pomáhat.“ Někteří lidé totiž stále žijí v zajetí represivních představ, ačkoli jsme dávno zrušili vysoké tresty a nelidské věznice. Představa policie jako strážných andělů je jim zcela nepochopitelná. Dodnes nevědí, že nejen napadený, ale i násilník je obětí, někdy dokonce jedinou, což radikálně mění systém dozoru na pozitivní. I nové vysoké pokuty za rychlost, pořád mnohem nižší než berně, jsou malou daní za pokrok.
Progresivním působením státu už bylo na Západ od nás pomalu vymýceno kouření, tučná strava, a chystají se nové daně na na alkohol, emise CO2 a dokonce i na tolik škodlivý cukr. Kamery a monitorování telefonů dnes zajistí ochranu všech. Státní péče o občana má za cíl eliminovat čili zprovodit ze světa všechna nebezpečí a škodliviny.
Nejde však jen o materiální ochranu, nejtěžší úkol je a bude práce v oblasti duševní. Značného pokroku bylo už dosaženo ve vzdělání. Na vysokých školách dnes studuje 60 % ročníků, a prakticky všichni studia bez potíží dokončí. Represivní hodnocení a vylučování bylo již téměř odstraněno, falešný objektivismus byl odstraněn, a výsledky jsou zřejmé – budujeme národ tolerantních humanitních vzdělanců. Z nich se nakonec bude rekrutovat třída nových politiků, kteří budou ještě lépe chápat potřeby společnosti. Náklady na import techniků a inženýrů se v dlouhodobém horizontu zkvalitňování populace jistě vyplatí.
V represivních dobách nízké úrovně vnímavosti lidé zápasili za svobodu, aniž postřehli její rozvratný rozměr. Moderní odborné pojetí rozlišuje mezi anarchickým a antirepresivním typem svobody. Pozitivní diskriminace je antirepresivní, zbavuje člověka negativních předsudků, takže nebude chtít sobě ani druhým škodit. Nová humánní politika, o níž francouzská revoluce jen snila pod heslem – rovnost, volnost a bratrství, dnes buduje svět, ve kterém je každý člověk svobodný, aniž by musel sobě či jiným ubližovat. Je svobodný v dobrém. Až se podaří zrovnoprávnit ženy, děti (tím i muže) a všechny ostatní menšiny, dojde i na zrovnoprávnění politické reprezentace. V novém hodnotově neutrálním světě, kde každý politicky korektní názor obstojí, přestane konečně politika vzbuzovat negativní emoce, protože se budeme navzájem volit losováním.
Ještě před takovými sto lety neměli ministři vůči společnosti žádné charitativní a pedagogické povinnosti. Vlády se zabývaly hlavně diplomacií, což vedlo k válkám, jinak byly nečinné a společnost, jako sirotek, aby se postarala sama o sebe. Je sice pravda, že občan platil vládě místo daní tuzér, také ale od ní nic nedostával.
Od té nešťastné doby jsme urazili slušný kus cesty vzhůru po ose humánního pokroku. Společnost se stala stálým pacientem, a vláda všechny její vady, nedostatky a neřesti ošetřuje. I jinak chmurný český ministr lidských práv (a povinností?) Michael Kocáb právě zahájil reklamní kampaň na výchovu dětí bez tělesných trestů. Stále ještě totiž pozitivní vliv laskavé pedagogiky a reklamy někteří rodiče nepochopili, tak jako někteří učitelé stěžující si na neurvalost žáků. Ti i oni potřebují přesvědčit, že rákoska nic nespraví. Už dávno neplatí biologická hádanka z primitivního totalitarismu: „Jak se rozmnožují voli? Přece přesvědčováním!“ Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Humanitní výchova je výchovou k opravdové svobodě.
Ministerstvo vnitra nedávno opatřilo policejní auta reklamou „chránit a pomáhat.“ Někteří lidé totiž stále žijí v zajetí represivních představ, ačkoli jsme dávno zrušili vysoké tresty a nelidské věznice. Představa policie jako strážných andělů je jim zcela nepochopitelná. Dodnes nevědí, že nejen napadený, ale i násilník je obětí, někdy dokonce jedinou, což radikálně mění systém dozoru na pozitivní. I nové vysoké pokuty za rychlost, pořád mnohem nižší než berně, jsou malou daní za pokrok.
Progresivním působením státu už bylo na Západ od nás pomalu vymýceno kouření, tučná strava, a chystají se nové daně na na alkohol, emise CO2 a dokonce i na tolik škodlivý cukr. Kamery a monitorování telefonů dnes zajistí ochranu všech. Státní péče o občana má za cíl eliminovat čili zprovodit ze světa všechna nebezpečí a škodliviny.
Nejde však jen o materiální ochranu, nejtěžší úkol je a bude práce v oblasti duševní. Značného pokroku bylo už dosaženo ve vzdělání. Na vysokých školách dnes studuje 60 % ročníků, a prakticky všichni studia bez potíží dokončí. Represivní hodnocení a vylučování bylo již téměř odstraněno, falešný objektivismus byl odstraněn, a výsledky jsou zřejmé – budujeme národ tolerantních humanitních vzdělanců. Z nich se nakonec bude rekrutovat třída nových politiků, kteří budou ještě lépe chápat potřeby společnosti. Náklady na import techniků a inženýrů se v dlouhodobém horizontu zkvalitňování populace jistě vyplatí.
V represivních dobách nízké úrovně vnímavosti lidé zápasili za svobodu, aniž postřehli její rozvratný rozměr. Moderní odborné pojetí rozlišuje mezi anarchickým a antirepresivním typem svobody. Pozitivní diskriminace je antirepresivní, zbavuje člověka negativních předsudků, takže nebude chtít sobě ani druhým škodit. Nová humánní politika, o níž francouzská revoluce jen snila pod heslem – rovnost, volnost a bratrství, dnes buduje svět, ve kterém je každý člověk svobodný, aniž by musel sobě či jiným ubližovat. Je svobodný v dobrém. Až se podaří zrovnoprávnit ženy, děti (tím i muže) a všechny ostatní menšiny, dojde i na zrovnoprávnění politické reprezentace. V novém hodnotově neutrálním světě, kde každý politicky korektní názor obstojí, přestane konečně politika vzbuzovat negativní emoce, protože se budeme navzájem volit losováním.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.