Jak pěkně individuálně nedokonalý by byl lidský svět bez sociálních inženýrů, bez onoho věčného nutkání měnit, rozuměj korumpovat lidskou přirozenost vidinou lepšího světa. Už od nepaměti hlásí všichni bogastrojci: stvoříme nanovo a lepší svět.
Třeba taková centrální banka, všemocný nástroj centrálního plánování, jak ji nazývá madridský profesor Huerta de Soto. Instituce na výrobu levných peněz, abychom se všichni měli lépe. A ti šikovní chlapci z bank, kteří už dávno překonali rovnici příjmů a splátek, protože se na věčné časy pojistili proti nesplácení. A náš úžasný sociální stát, který pomocí státních dluhů jednou provždy vyrovná odpornou a nepřirozenou sociální a materiální nerovnost lidí. Je třeba pokořit omezené zdroje světa. Teologický rozměr má dnes hospodářská recese: creatio ex nihilo, stvořit něco z ničeho. Budete jako bohové. Nekřičeli jsme dost hlasitě: odstup, Satane? Jenomže všichni chtěli víc a víc. „A otevříny byly jejich oči, a poznali, že jsou nazí.“
Pokušitel už od věčnosti nepotřebuje spát. Na každou lidskou bryndu má stejný lék: ještě víc, milánkové a zaklíná se vědecky HDP. A větší spotřeba je nejen příjemná, ale vede i k ekonomickému růstu a zaměstnanosti. Ať žijí zářné zítřky kreativního účetnictví!
Co se nemá, je teď už známo, leč nic naplat, politici v mnoha zemích navzdory chystají značné dotace průmyslu. Co však s finanční bublinou? Ta musí splasknout. Jenomže státní dotace a investice oběh nadbytečných peněz zvyšují, a ty budou z principu nehospodárné a z ekonomického pohledu přímo škodlivé (dislokační) a nakonec způsobí inflaci. Proč by měla například Evropa a Amerika vyrábět dotovaná auta, když to umí Korejci a Japonci mnohem lépe a levněji? Západní hospodářství a trvale zbyrokratizovaný stát nemá rezervy produktivity (inovace) a zatím ani velkou nezaměstnanost (ta začíná až zhruba od deseti procent po odečtu trvale nezaměstnaných). Finanční injekce proto nemají co stimulovat a krizi jenom prodlouží. Světová banka odhaduje pokles HDP v Americe v letošním roce na 3,4 % a v Evropě na 1,5 %.
A co na to ekonomové? Mají také krizi. Bezradně diskutují o neschopnosti předvídat nekonstantní lidské chování, o rozdílu mezi normativní a pozitivistickou vědou-nevědou, o nefunkčních ekonometrických modelech, které se odtrhly od lidské přirozenosti. Klasická teorie, zdá se, korupci socialismem vůbec nepředpokládala. Její utilitarismus vycházel z představy omezujících vlád a vlády zdravého rozumu.
Babo raď! A jak už to v pohádkách i ve skutečnosti někdy bývá, našel se jeden. Milánský profesor Ettore Gotti Tadeschi.
Finanční stimulus? Ale ovšem, tak jako v době Marshallova plánu, potřebujeme jen devastaci a nevyužitou kapacitu lidí. My ji sice nemáme, můžeme však v dnešním provázaném světě stimulovat ekonomiku Číny, Indie či Brazílie a jejich růst zaplatí věřiteli, zaplatí náš propad. A ještě se navíc vyhneme inflaci.
Jednoduché! Zbývá už jen přesvědčit, že pomoc cizím, schopným a chudým je dobrý kšeft. Že nenáviděná globalizace opravdu funguje. U toho by také nejspíš zůstalo, kdyby se ambiciózního plánu s nečekaným zápalem nechopil britský premiér Brown. Hodlá jej prosadit a rozšířit na konečnou likvidaci světových cel na setkání G20 brzy v Londýně.
Socialista a podporuje volný obchod? No ovšem, je to Brit, vlastně Skot presbyteriánské tradice. A nevadí mu ani papežský poradce Tadeschi? Ten jej zas na oplátku navrhnul na Nobelovu cenu.
Snad je to všechno tím, že globální Vatikán tak dobře zná svého Odpůrce. Jedno je jisté, to podivné náboženské pravidlo „dej a bude ti dáno“ začíná platit i v ekonomické teorii.
Třeba taková centrální banka, všemocný nástroj centrálního plánování, jak ji nazývá madridský profesor Huerta de Soto. Instituce na výrobu levných peněz, abychom se všichni měli lépe. A ti šikovní chlapci z bank, kteří už dávno překonali rovnici příjmů a splátek, protože se na věčné časy pojistili proti nesplácení. A náš úžasný sociální stát, který pomocí státních dluhů jednou provždy vyrovná odpornou a nepřirozenou sociální a materiální nerovnost lidí. Je třeba pokořit omezené zdroje světa. Teologický rozměr má dnes hospodářská recese: creatio ex nihilo, stvořit něco z ničeho. Budete jako bohové. Nekřičeli jsme dost hlasitě: odstup, Satane? Jenomže všichni chtěli víc a víc. „A otevříny byly jejich oči, a poznali, že jsou nazí.“
Pokušitel už od věčnosti nepotřebuje spát. Na každou lidskou bryndu má stejný lék: ještě víc, milánkové a zaklíná se vědecky HDP. A větší spotřeba je nejen příjemná, ale vede i k ekonomickému růstu a zaměstnanosti. Ať žijí zářné zítřky kreativního účetnictví!
Co se nemá, je teď už známo, leč nic naplat, politici v mnoha zemích navzdory chystají značné dotace průmyslu. Co však s finanční bublinou? Ta musí splasknout. Jenomže státní dotace a investice oběh nadbytečných peněz zvyšují, a ty budou z principu nehospodárné a z ekonomického pohledu přímo škodlivé (dislokační) a nakonec způsobí inflaci. Proč by měla například Evropa a Amerika vyrábět dotovaná auta, když to umí Korejci a Japonci mnohem lépe a levněji? Západní hospodářství a trvale zbyrokratizovaný stát nemá rezervy produktivity (inovace) a zatím ani velkou nezaměstnanost (ta začíná až zhruba od deseti procent po odečtu trvale nezaměstnaných). Finanční injekce proto nemají co stimulovat a krizi jenom prodlouží. Světová banka odhaduje pokles HDP v Americe v letošním roce na 3,4 % a v Evropě na 1,5 %.
A co na to ekonomové? Mají také krizi. Bezradně diskutují o neschopnosti předvídat nekonstantní lidské chování, o rozdílu mezi normativní a pozitivistickou vědou-nevědou, o nefunkčních ekonometrických modelech, které se odtrhly od lidské přirozenosti. Klasická teorie, zdá se, korupci socialismem vůbec nepředpokládala. Její utilitarismus vycházel z představy omezujících vlád a vlády zdravého rozumu.
Babo raď! A jak už to v pohádkách i ve skutečnosti někdy bývá, našel se jeden. Milánský profesor Ettore Gotti Tadeschi.
Finanční stimulus? Ale ovšem, tak jako v době Marshallova plánu, potřebujeme jen devastaci a nevyužitou kapacitu lidí. My ji sice nemáme, můžeme však v dnešním provázaném světě stimulovat ekonomiku Číny, Indie či Brazílie a jejich růst zaplatí věřiteli, zaplatí náš propad. A ještě se navíc vyhneme inflaci.
Jednoduché! Zbývá už jen přesvědčit, že pomoc cizím, schopným a chudým je dobrý kšeft. Že nenáviděná globalizace opravdu funguje. U toho by také nejspíš zůstalo, kdyby se ambiciózního plánu s nečekaným zápalem nechopil britský premiér Brown. Hodlá jej prosadit a rozšířit na konečnou likvidaci světových cel na setkání G20 brzy v Londýně.
Socialista a podporuje volný obchod? No ovšem, je to Brit, vlastně Skot presbyteriánské tradice. A nevadí mu ani papežský poradce Tadeschi? Ten jej zas na oplátku navrhnul na Nobelovu cenu.
Snad je to všechno tím, že globální Vatikán tak dobře zná svého Odpůrce. Jedno je jisté, to podivné náboženské pravidlo „dej a bude ti dáno“ začíná platit i v ekonomické teorii.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.