V české politice se stalo něco, co by ještě před půlrokem bylo nepředstavitelné: Václav Klaus ve zlém odešel z ODS. Ze strany, kterou založil, vtiskl ji tvář, ideologii a metody, jedenáct let ji vedl a pak byl šest let čestným předsedou. Žádná jiná česká strana nebyla s žádným jiným politikem takto spjata.
I na Slovensku lze tak těsnou a dlouhou spojenost (s odhlédnutím od všech ostatních rozdílů) přirovnat snad jen k vazbě Vladimíra Mečiara a HZDS.
Z Klausovy rezignační řeči 6. prosince na — už teď historickém — vysočanském kongresu ODS by nezasvěcenec příliš důvodů nevyčetl. Je plný jeho typických „understatements“, náznaků a narážek. Čestné předsednictví se stává „přítěží pro vás, ale – musím se přiznat – i pro mne“. Klaus prohlašuje, že „již delší dobu“ (blíže ji neurčuje, ale je to prý déle než jen od podzimní drtivé porážky ODS v krajských a senátních volbách) se jen obtížně může „identifikovat s celou řadou postojů“ vedení strany. Tyto postoje ale vymezuje jen takto: nehodlá stát v cestě „probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbistických zájmů než idejí“. Nic podrobnějšího neřekl.
Oč tedy jde? Klíč poskytuje zásadní polemika, kterou před kongresem svedli Klaus a jeho nástupce v ODS premiér Mirek Topolánek na stránkách Hospodářských novin. Texty ovšem nepsali oni, ale jejich nejbližší poradci. Na jedné straně Klausův životopisec, později mluvčí a nyní druhý muž prezidentské kanceláře Petr Hájek (mezi novináři přezdívaný „viceprezident“). A na druhé Topolánkův dlouholetý tajemník a dnes podnikatel v public relations Marek Dalík (který má – právem či neprávem – pověst muže v pozadí, který zařídil „přeběhnutí“ několika poslanců ČSSD držících dnes Topolánkovu vládu).
Podle Hájka pravice páchá „intelektuální sebevraždu“, ideově se rozplizla a opustila Klausovy přímočaré slogany o „kapitalismu bez přívlastků“. Jedním dechem však Hájek vládě vytýká sociální necitlivost a chválí Klause, který se v 90. letech „ve vládě při projednávání reformních návrhů nahlas ptal: Bude na to mít moje maminka, důchodkyně z nájemního vinohradského bytu?“ Dnešní ODS proměnila politiku na „obchodní operaci“ lovení voličů a její evropská politika „zavléká zemi do pozice provincie, jež velmocem ochotně kývne na zničení tradičního chemického průmyslu (REACH) či cukrovarnictví“.
Dalík odpovídal stejně tvrdě: Klausovy volební výsledky měly zřetelně sestupnou tendenci (až po 24 % ve volbách 2002, po nichž rezignoval na vedení ODS), protože česká populace stojí hodnotově spíš vlevo. Reformy vycházející z původních kořenů ODS se proto musí „nabídnout v přijatelném marketingovém balení“. Díky tomu Topolánek všechny volby až do letošního podzimu vyhrával a i v současné křehké koalici prosadil „nejtvrdší reformy od počátku 90. let“ (tím myslí zdravotnické poplatky a první tři dny marodění bez nemocenské). Teď ODS prohrála jen proto, že krajští politici nebyli ochotni či schopni změny hájit.
Autor těchto řádek nezastírá, že Dalíkův výklad je mu bližší. Až na cynickou poznámku o marketingovém balení (někteří staromilci ještě pořád věří víc v obsah politiky než obal) a na zdánlivě vědeckou výmluvu na levicové hodnoty (čeští voliči spíš opouštějí skalní tvrdá jádra, která volí stranu vždy a všude, a přesouvají se do vybíravého středu). Z klausovského tábora zní hlavně nostalgie po raných 90. letech, kdy byl svět jednoduchý, volební kyvadlo bylo hodně vpravo a britské konzervativce vedla baronka Thatcherová, nikoli – dle vlastních slov — „liberální“ a „nikoli hluboce ideologický“ David Cameron.
Klausovo patetické rozloučení bylo vyvrcholením jeho dlouhodobé snahy o změnu ve vedení ODS. Jenže slz bylo málo a rozloučení, spíše vlažné, ODS přežila celkem hladce. Už za půl roku si proto Klaus bude moci ověřit, jak silný apel mohou mít jeho postoje v celém Česku. Pro volby do Evropského parlamentu má vzniknout strana věrná jeho myšlenkám. Soukromý tip: získá maximálně osm procent.
Autor je komentátorem českých Hospodářských novin
I na Slovensku lze tak těsnou a dlouhou spojenost (s odhlédnutím od všech ostatních rozdílů) přirovnat snad jen k vazbě Vladimíra Mečiara a HZDS.
Z Klausovy rezignační řeči 6. prosince na — už teď historickém — vysočanském kongresu ODS by nezasvěcenec příliš důvodů nevyčetl. Je plný jeho typických „understatements“, náznaků a narážek. Čestné předsednictví se stává „přítěží pro vás, ale – musím se přiznat – i pro mne“. Klaus prohlašuje, že „již delší dobu“ (blíže ji neurčuje, ale je to prý déle než jen od podzimní drtivé porážky ODS v krajských a senátních volbách) se jen obtížně může „identifikovat s celou řadou postojů“ vedení strany. Tyto postoje ale vymezuje jen takto: nehodlá stát v cestě „probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbistických zájmů než idejí“. Nic podrobnějšího neřekl.
Oč tedy jde? Klíč poskytuje zásadní polemika, kterou před kongresem svedli Klaus a jeho nástupce v ODS premiér Mirek Topolánek na stránkách Hospodářských novin. Texty ovšem nepsali oni, ale jejich nejbližší poradci. Na jedné straně Klausův životopisec, později mluvčí a nyní druhý muž prezidentské kanceláře Petr Hájek (mezi novináři přezdívaný „viceprezident“). A na druhé Topolánkův dlouholetý tajemník a dnes podnikatel v public relations Marek Dalík (který má – právem či neprávem – pověst muže v pozadí, který zařídil „přeběhnutí“ několika poslanců ČSSD držících dnes Topolánkovu vládu).
Podle Hájka pravice páchá „intelektuální sebevraždu“, ideově se rozplizla a opustila Klausovy přímočaré slogany o „kapitalismu bez přívlastků“. Jedním dechem však Hájek vládě vytýká sociální necitlivost a chválí Klause, který se v 90. letech „ve vládě při projednávání reformních návrhů nahlas ptal: Bude na to mít moje maminka, důchodkyně z nájemního vinohradského bytu?“ Dnešní ODS proměnila politiku na „obchodní operaci“ lovení voličů a její evropská politika „zavléká zemi do pozice provincie, jež velmocem ochotně kývne na zničení tradičního chemického průmyslu (REACH) či cukrovarnictví“.
Dalík odpovídal stejně tvrdě: Klausovy volební výsledky měly zřetelně sestupnou tendenci (až po 24 % ve volbách 2002, po nichž rezignoval na vedení ODS), protože česká populace stojí hodnotově spíš vlevo. Reformy vycházející z původních kořenů ODS se proto musí „nabídnout v přijatelném marketingovém balení“. Díky tomu Topolánek všechny volby až do letošního podzimu vyhrával a i v současné křehké koalici prosadil „nejtvrdší reformy od počátku 90. let“ (tím myslí zdravotnické poplatky a první tři dny marodění bez nemocenské). Teď ODS prohrála jen proto, že krajští politici nebyli ochotni či schopni změny hájit.
Autor těchto řádek nezastírá, že Dalíkův výklad je mu bližší. Až na cynickou poznámku o marketingovém balení (někteří staromilci ještě pořád věří víc v obsah politiky než obal) a na zdánlivě vědeckou výmluvu na levicové hodnoty (čeští voliči spíš opouštějí skalní tvrdá jádra, která volí stranu vždy a všude, a přesouvají se do vybíravého středu). Z klausovského tábora zní hlavně nostalgie po raných 90. letech, kdy byl svět jednoduchý, volební kyvadlo bylo hodně vpravo a britské konzervativce vedla baronka Thatcherová, nikoli – dle vlastních slov — „liberální“ a „nikoli hluboce ideologický“ David Cameron.
Klausovo patetické rozloučení bylo vyvrcholením jeho dlouhodobé snahy o změnu ve vedení ODS. Jenže slz bylo málo a rozloučení, spíše vlažné, ODS přežila celkem hladce. Už za půl roku si proto Klaus bude moci ověřit, jak silný apel mohou mít jeho postoje v celém Česku. Pro volby do Evropského parlamentu má vzniknout strana věrná jeho myšlenkám. Soukromý tip: získá maximálně osm procent.
Autor je komentátorem českých Hospodářských novin
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.