Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Přervaný život Etty Hillesum

.alexander Tomský .redakcia .časopis .kritická príloha

Zatímco snad každý slyšel o denících Anny Frankové, vášnivé zápisky holandsko-ruské židovky z

Zatímco snad každý slyšel o denících Anny Frankové, vášnivé zápisky holandsko-ruské židovky z let 1941-2, vzdělané a literárně nadané Esther Hillesum (27), jež ležely čtyři desetiletí v zapomnění, teď opět vydány pod názvem Přervaný život, jsou naprosto odlišné.
  Mohly by být pláčem Izraele, diagnózou organizovaného zla a děsivých lidských slabostí, jak je známe z literatury (šoa): ono území bez boha, zhroucení morálky i minimální lidskosti, banalita zla „nevinných katů“ i vzteklé úsilí likvidovaných přežít za každou cenu. Její zápisky otřesné jsou – ale jinak. Etty pod tlakem extrémních podmínek a svého jungiánského učitele sestupuje do podzemí vlastního já, aby nám o své cestě podala přímo faktografické svědectví. Otřesen je otrlý čtenář, zvyklý dojímat se nad utrpením oběti, zvyklý na fascinující zprávy z pekla a nikoli na vnitřní zápas se zlem; začíná snad chápat, že je dobro a zlo v kosmickém pojetí odděleno, že nejde jen o přežití — ale o „přežití“ duše. Jenomže ona (nevychovaná nábožensky) nemluví o morálce či osobní zbožnosti, touží žít v míru a lásce se svým opravdovým já. Prožívá onu mystickou jednotu a sounáležitost lidstva. Cítí to, na čem židé trvali tisíce let: že dějiny mají účel a lidstvo osud. Zlo je pro ni při objevování absolutního zdroje svého života bezvýznamné. Je tak šťastná v utrpení, že se neubráníme nechtěné výčitce: jak je to s námi?


Etty se nejprve upřímně těší z ekonomie života v nouzi; tak jak ubývá možností i matérie života, a přibývá zákazů všeho druhu (jízdních kol i procházek), to málo, vyzařuje čím dál větší hodnotu, stejně jako se zvyšuje intenzita přátelství těch, kteří zůstali. Ale nejen to! Netoužila snad občas po monastickém životě, aby se zbavila svých, někdy poživačných vášní, a také okusila totalitu vlastního já, a snad i sám zdroj života?  Bylo jí dopřáno. Zvnějšku vnucená klausura jí splnila tohle podivné přání. Objevuje slávu života v hrůzných podmínkách sběrného tábora tak intenzivně, že ji to drátem sevřené území ne-lidské geheny někdy připadá docela „milé“. Tady už je ubohý čtenář schopen vidět jenom v uvozovkách.

Chtěla se povznést nad svou rozporuplnou lásku ke svému učiteli, který ji pomohl objevit vlastní já, a bylo jí dopřáno, aby ten přecitlivělý člověk unikl svým katům a zemřel přirozenou smrtí. Stal se jí nakonec oním vytouženým „bezejmenným“ prostředníkem mezi Bohem a lidmi, aby mohla žít tím, co ze zemřelého žije.

Chtěla být velkou spisovatelkou, často myslí na báseň nebo na román. Ke konci svých zápisků tušila, že i tohle přání ji bude splněno, přestože nemohla vědět, že tím velkým dílem budou právě tyhle drobné zápisky. Začínají jako všechny deníky trochu knižně a impromptu, netříděním trivialit, ale jak narůstá napětí doby i její osobní vnitřní zápas, zápletku psanou jejím literárním lehce ironickým a veselým perem vymýšlí sám osud. Literatura faktu graduje v umělecké dílo, a v monumentálním závěru zazní v poryvech a bez ohledu na životní situaci jásavý hymnus na oslavu života. Bůh Abraháma, Izáka a Jákoba je Bohem živých, a žádné lidské zlo to nemůže změnit.

Zvláštní, jak zbožné 19. století zabilo Boha tím, že jej skrylo za morální clonou předpisů a povinností. Nastal kolektivní pád evropské civilizace. Teprve děsivé  20. století vyhlazovacích válek, genocid a gulagů obnažilo v některých duších dávno ztracený živý a všudypřítomný majestát boží existence. Jednou z nich byla i Esther Hillesum.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.neprehliadnite