Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Nadzvednuté víko popelnice

.michal Plzák .časopis .hudba

Bob Dylan: Tell Tale Signs. Není to nově přeskupený soubor hitů. Není to live deska. Není to nové album. Není to staré album. Není to z trezoru či archívu vykopané cosi, co společnosti vykompenzuje ušlý zisk, když už umělec neumí.

Bob Dylan: Tell Tale Signs. Není to nově přeskupený soubor hitů. Není to live deska. Není to nové album. Není to staré album. Není to z trezoru či archívu vykopané cosi, co společnosti vykompenzuje ušlý zisk, když už umělec neumí.


A přitom je to od všeho trochu, především však silná samostatná deska, s tou výhradou, že umělec nezachraňuje firemní zisk, ani se jen formálně nepřipomíná.
Po Bootleg Series 1–3 (1991) a 7 (2005) totiž Dylan přichází s dalším, tentokrát nejodvážnějším rozhrnutím závěsů a odhaluje řadu svých písní v různých stádiích zrodu a hnětení. Nová deska (vychází jako CD, dvoj-CD a troj-CD, rovněž jako set čtyřech vinylových elpíček) tak opět podněcuje k zapovězeným úvahám „co by bylo, kdyby“.

Co když za úspěchem tolik vychvalované Oh, Mercy (1989), která Dylana na konci osmdesátých let katapultovala opět do pozice mistra tvůrce, nestojí ani tak „zvukový čaroděj“ Daniel Lanois, nýbrž právě jen to, že ty písně jsou tak silné? Most of the Time – kytara, harmonika, vyzpívaný význam každé řádky a víc netřeba. Úvodní Mississippi, patrně nejstarší sestřička oné verze z alba Love and Theft (2001), zastoupená zde ve dvou úpravách (s chutí bych si ji dal na každé Dylanově desce a nemusela by se ani tolik přestrojovat), je utkaná jen španělkou a elektrikou do šatu odlehčeného milostného blues. Can’t Wait je tu představená v mžourající, zpomalené verzi, která ale mírně rozdováděnou podobu z Time Out of Mind (1997) postupně nahradila na koncertech, zatímco smrtelně zadumanou Ain’t Talkin’, jak ji s mrazením posloucháme na zatím poslední Dylanově regulérní desce Modern Times (2006), na pódiu i zde nahradila její skotačivá sestra. A dalo by se pokračovat. Zarputilý sportovec, co rád boduje, se tu bude přít, která verze je lepší. Dá se ale srovnávat rození dne a magie soumraku?
Koncertní ukázky (je jich na Tell Tale Signs celkem pět) ukazují, s jak dobrými muzikanty se Dylan dává do party. Unplugged verze Ring Them Bells z legendárních koncertů v Supper Clubu (1993) zjevuje Dylana v opravdu jedinečném nasazení pěveckém i hráčském. Zaposlouchejte se do kytarového bublání v High Water a pochopíte, že Dylan nikdy neměl lepšího kytaristu než Freddyho Koellu.
Album představuje Dylana nově jako autora tří soundtracků. K vrcholně epické a jímavé ‘Cross the Green Mountain (z filmu Bohové a generálové, 2003) je třeba si sehnat její vizuální složku, která píseň patřičně uzemní.
A nakonec to, na co se u Dylana těšíme nejvíc: skladby nezařazené a zamítnuté. Zamést tohle „smetí“, povyhazované v průběhu necelých dvaceti let, na jednu hromádku, by každému muzikantovi zajistilo hudební nesmrtelnost. Pro Dylana je to jen nadzvednuté víko popelnice. Jistě, taková Dreamin’ of You je prošpikovaná jinde realizovanými verši, ale proč celou píseň s tak závratně nostalgickou atmosférou zavrhl? „Některé věci trvají déle, než sis myslel“, zpívá v ní a my jsme rádi, že mnohé Dylanovy písně nás nakonec přece jen navštívily, aniž ztratily křupavost čerstvě upečené housky.

Bob Dylan: Tell Tale Signs (Bootleg Series Vol. 8), Sony BMG, 2008.

Autor je farár Českobratskej cirkvi evanjelickej, riaditeľ vydavateľstva Kalich a česko-anglického vydania kompletných textov Boba Dylana z rokov 1962 – 2001.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite