Vím. Tohle znáte na Slovensku důvěrně. Lidi z politiky se kámoší s podivnými podnikateli a lidmi z podsvětí, ale když jim to někdo připomene, tváří se jako svatí z mostu: Toho pána znám jen od vidění, dvakrát, třikrát jsem s ním jednal. Nemůžu přece chodit kanálama?“
No, jak se to vezme. Třeba takový Jiří Paroubek. Z doby, kdy nynější šéf socialistů dělal v osmdesátých letech minulého století ekonomického náměstka Restaurací a jídelen Prahy 1, se na něho přilepili veksláčtí kamarádi. Asi proto, že jim sem-tam dal víc omáčky a protekční masíčko. Doba se změnila, kamarádi zůstali. Měli se dobře před rokem 1989, mají se dobře i po něm.
Podnikatelé Kočka a Ďuričko patří k té sortě lidí, co jim je k smíchu to trapné pinožení se od výplaty k výplatě. Jeden si proto pronajme pražské Výstaviště, druhý je hoteliér v Axe a spolumajitel několika pražských restaurací a fotbalového klubu. Je třeba se snažit. Kdo se stará, ten má. Ti, co nemají, závidí.
Restaurace Prahy 1 jsou, zdá se, Paroubkovým osudem. V jedné z nich, restauraci Monarch, pořádal předseda sociálních demokratů merendu k vydání svojí předvolební knihy Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata. A pozval si svoje dobré kamarády, to se tak přece dělá. Syn starého Kočky se na after party tak dlouho kočkoval s Ďuričkem, až ten vytáhnul nabitou pistoli, kterou měl pro všechny případy s sebou a třemi ranami do Kočky ml. zblízka výměnu názorů ukončil. Co si pánové vyřizovali, není zcela jasné. Prý se nejprve předháněli v soutěži, kdo z nich má právě teď v kapse milion korun. Česko očima sociálního demokrata?
Před posledními volbami se Paroubek vztekal na tzv. Kubiceho zprávu, tedy zprávu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Jak je vymyšlená, účelová, zlomyslná. Jaképak prorůstání organizovaného zločinu do politiky? Jeden ze zprávy zabije druhého ze zprávy na večírku možného budoucího premiéra České republiky. Náhodička? I kdepak. Lidé z politiky už by se měli naučit ovládat schopnost nestýkat se s lidmi, kteří se shlédli ve filmech Kmotr nebo Prohnilí proti prohnilím. Platí to pro modré, oranžové, zelené i zbožné. Smrt v pražské restauraci je tragédie. Třeba si na ní čas od času čeští politici v určitých chvílích vzpomenou. Dřív než zbudou z české politiky jen ohořelé trosky podobné těm na Výstavišti, kde gazdovali Kočkovi.
No, jak se to vezme. Třeba takový Jiří Paroubek. Z doby, kdy nynější šéf socialistů dělal v osmdesátých letech minulého století ekonomického náměstka Restaurací a jídelen Prahy 1, se na něho přilepili veksláčtí kamarádi. Asi proto, že jim sem-tam dal víc omáčky a protekční masíčko. Doba se změnila, kamarádi zůstali. Měli se dobře před rokem 1989, mají se dobře i po něm.
Podnikatelé Kočka a Ďuričko patří k té sortě lidí, co jim je k smíchu to trapné pinožení se od výplaty k výplatě. Jeden si proto pronajme pražské Výstaviště, druhý je hoteliér v Axe a spolumajitel několika pražských restaurací a fotbalového klubu. Je třeba se snažit. Kdo se stará, ten má. Ti, co nemají, závidí.
Restaurace Prahy 1 jsou, zdá se, Paroubkovým osudem. V jedné z nich, restauraci Monarch, pořádal předseda sociálních demokratů merendu k vydání svojí předvolební knihy Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata. A pozval si svoje dobré kamarády, to se tak přece dělá. Syn starého Kočky se na after party tak dlouho kočkoval s Ďuričkem, až ten vytáhnul nabitou pistoli, kterou měl pro všechny případy s sebou a třemi ranami do Kočky ml. zblízka výměnu názorů ukončil. Co si pánové vyřizovali, není zcela jasné. Prý se nejprve předháněli v soutěži, kdo z nich má právě teď v kapse milion korun. Česko očima sociálního demokrata?
Před posledními volbami se Paroubek vztekal na tzv. Kubiceho zprávu, tedy zprávu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Jak je vymyšlená, účelová, zlomyslná. Jaképak prorůstání organizovaného zločinu do politiky? Jeden ze zprávy zabije druhého ze zprávy na večírku možného budoucího premiéra České republiky. Náhodička? I kdepak. Lidé z politiky už by se měli naučit ovládat schopnost nestýkat se s lidmi, kteří se shlédli ve filmech Kmotr nebo Prohnilí proti prohnilím. Platí to pro modré, oranžové, zelené i zbožné. Smrt v pražské restauraci je tragédie. Třeba si na ní čas od času čeští politici v určitých chvílích vzpomenou. Dřív než zbudou z české politiky jen ohořelé trosky podobné těm na Výstavišti, kde gazdovali Kočkovi.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.