Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Pražský výber Tomáša Weissa

.tomáš Weiss .časopis .osobnosti

Kdysi jsem měl jako knihkupec v Jindřišské ulici konflikt. V obchodě jsem si pouštěl desku Pearl Jam. Byl to obchod s náboženskou literaturou a taková hudba tam dělala něco jako revoluci.

Kdysi jsem měl jako knihkupec v Jindřišské ulici konflikt. V obchodě jsem si pouštěl desku Pearl Jam. Byl to obchod s náboženskou literaturou a taková hudba tam dělala něco jako revoluci.
To mě bavilo, chtěl jsem ten léta zatuchlý obchod trochu provětrat. Weissovo aggiornamento! Lidu blíž! Jenže – jeden pán se do mě pustil, ať to okamžitě vypnu. Řekl jsem, že nevypnu. Tak ztlumit! Řekl jsem, že neztlumím. Odešel. Dneska bych vypnul bez mrknutí oka a omluvil se, tenkrát jsem o tom ještě napsal článek, ve kterém jsem dotyčného citoval: Kdo má to tahání kočky za ocas poslouchat! A rozvedl jsem ten text ve smyslu, jak hudebně omezený pán to byl. To, že nešlo o hudební vkus, ale o právo na klid v obchodě, jsem jaksi pominul. Dnes už mi předpověď nedaleké budoucnosti, kdy budou ve městech existovat sanatoria ticha, která si budou moci dovolit jen ti movitější, zatímco chudí se budou celodenně smažit v pekelném hluku města, přijde zatraceně reálná.

Vzpomněl jsem si na tuhle příhodu nadávno při četbě rozhovoru hudebního kritika Pavla Klusáka s koordinátorem zvukového portrétu Prahy Milošem Vojtěchovským. Představte si – Praha natáčí cédéčko. Tedy tým nahrávačů shromažďuje nahrávky pražských zvuků. Že je to pěkná magořina? A víte, že vlastně ne? Když slyšíte nahrávky jako Tramvaj č. 9, Metro-vzduchotechnika na WC, Jinonické včely, Fitcentrum na Želivského, Zahradní restaurace na Letné, Kanál na Vyšehradě nebo Šílený psík – Žižkov (to vše a mnohem více na www.panto-graph. net/favouritesounds), začne vám docházet, že zvuk, ve městě ale spíš ruch a hluk, má svůj nesporný sociální a politický rozměr. Všudepřítomná hlasitá reprodukovaná hudba. Kulisa, před kterou nemůžete utéct. I ve výtahu, i na záchodě, v autobuse, v metru. Není nakonec skutečně řešením „schovat se“ do cíleně si vybraného hluku svojí empétrojky? Nebo se dá zvuk města zkulturnit? Jak se se vším tím rambajzem kolem sebe vyrovnat? Co s námi tahle hluková kulisa postupně dělá? Zešílíme najednou, zacpeme si uši prsty a začneme hystericky řvát?
V Londýně, který už je zvukovým umělcem Peterem Crusackem nahraný, mělo CD Vaše oblíbené zvuky Londýna velký úspěch. Otázku, jak je to s autorskými právy a kdo by měl dostat tantiémy, nechávám k domácímu uvažování. Jo a – kdypak si nahrajete Bratislavu?
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.neprehliadnite