Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Pražský výber

.tomáš Weiss .časopis .osobnosti

„Jen koukej obětovat kus prázdnin na brigádu a vydělej si nějaké peníze. Uvidíš, budou se ti hodit a taky aspoň poznáš jejich cenu“. Ano, už i takovéhle fotrovské věty jsem svým dětem řekl. Dívaly se na mě při mém proslovu většinou s pohledem, říkajícím tlumočeno slušně: No jen se vypovídej, mudrci!

„Jen koukej obětovat kus prázdnin na brigádu a vydělej si nějaké peníze. Uvidíš, budou se ti hodit a taky aspoň poznáš jejich cenu“. Ano, už i takovéhle fotrovské věty jsem svým dětem řekl. Dívaly se na mě při mém proslovu většinou s pohledem, říkajícím tlumočeno slušně: No jen se vypovídej, mudrci!

A to jsem mohl klidně pokračovat: „To já ve vašich letech jsem měsíc z prázdnin automaticky vydělával. Na kalhoty, na magneťák, na kolo.“ Je to pravda, dělal jsem na stavbě, v potravinách (pamatuju se, že mi museli kvůli hygienickému průkazu vytřít zadek), jeden rok jsem se za pár minut šest setkával s dělňasama u píchaček vedle brány Železáren a drátoven na kraji Prahy, kde jsem koulel prázdné špulky od ocelových lan a sledoval u stroje, jestli se lano správně splétá. Jasně nejlepší byla brigáda v holešovickém pivovaru Pražan.
Pochopitelně jsme tam i přes zákaz celé dny pochlastávali. Ať už jsme byli ve flaškovně, skládali do skladu cukr nebo hlídali ve sklepě, kdy začne téct pivo do tanku, pořád jsme měli u ruky otevřené lahvové nebo hliníkový tuplák s kvasnicovým ze spilky. Když jsme jeli odpoledne ze směny tramvají nebo autobusem, voněli jsme pivem a to silně, protože jsme se zkaženým občas z legrace polévali od hlavy k patě. Hrabal a jeho sympatičtí literární opilci byli našimi vzory. 
Řeči-neřeči, povzneseni nad fousaté vzpomínky chodí dnešní studenti na brigády stejně jako my, protože stejně tak potřebují peníze na svoje věci. Když jsem moje tři největší – tedy už brigádyschopné – děti v červenci sháněl, našel jsem to nejstraší za barem hostelu Sir Tobi. Mladí cestovatelé ze všech koutů světa, mezi kterými se moje dcera cítí přirozeně a sebevědomě. Angličtina zní všude jako moderní esperanto. Mladší dcera je taky mezi cizinci, ale na trochu jiné frontě. V jedné z prodejen křišťálu poblíž Karlova mostu se snaží prodat turistům blýskavé skleněné figurky za co nejvíc korun nebo euro. Bere to pragmaticky: Hele, nějak si na tu výbavu na potápění vydělat musim. Hello, yes, it is very beautiful present! Starší syn zažívá letos brigádnickou primici – a hned na dvou místech. Čas od času dělá v divadle uvaděče, trhá lístky, prodává programy. Celý červenec ale počítal někde v obr skladu remitendu časopisů. Jeho případ je ale nejsmutnější. Výdělek padne celý na dluhy. Capitalismo o muerte!
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.neprehliadnite