Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Pražský výběr

.tomáš Weiss .časopis .osobnosti

Vrátil jsem se zpátky. Mezi rybáře. Po třiceti letech mám zase rybářský lístek. Učil jsem se doma na zkoušky, žena Martina ze mě měla legraci, ale já to vzal smrtelně vážně. U řeky je třeba chovat se podle nějakých pravidel, to mi připadá jasný.

Vrátil jsem se zpátky. Mezi rybáře. Po třiceti letech mám zase rybářský lístek. Učil jsem se doma na zkoušky, žena Martina ze mě měla legraci, ale já to vzal smrtelně vážně. U řeky je třeba chovat se podle nějakých pravidel, to mi připadá jasný.
Hrůza je, co všechno je potřeba zákonem zakázat, protože to už asi lidi napadlo. Třeba lovit elektrickým proudem nebo zahradit řeku sítí nebo používat samosek. Nevím, co to je, ale představuju si chlápka, jak vlastně pošle k řece jenom prut a čeká doma, až mu prut přinese výstavního šupináče.
Začínal jsem chytat na kraji Prahy na Berounce někdy kolem vzniku Charty 77. Bylo mi deset, jedenáct a měl jsem svého loveckého guru – strejdu. Budil mě s cigaretou v koutku ve 4,30 a já nechápal, proč se musí na ryby chodit v noci. Učil mě vázat háček, odchovat si v piksle na zkažených zbytcích masa tlusté bílé červy, zabít a vykuchat rybu, naložit rybí filety nakyselo, udělat rybí karbanátky a taky třeba nechat v louhu vybělit kapří požeráky a dát si je jako trofej na stěnu.
Vysvětlil mi, jak se nahazuje a taky jak uvařit kolínka a obalit je ve strouhance, aby je ryby líp našly. Byly to s ním krásné hodiny v přírodě a i rybu jsem sem tam chytil. Největší úlovek? Tááákhle velkej – přesně 42 cm dlouhej –  kapr (nejmenší povolená míra v CZ – 35 cm).
Minulé léto jsme u moře chytali s mladším synem. U moře se může bez povolení. Se skromným vybavením a nulovými mořskými zkušenostmi jsme nakonec chytili dvě čudly, ale zažili dobrodružné chlapské chvilky. Nejdřív se nám nedařilo, ale pak jsme chytali na krevety a gurmánské ryby ztratily opatrnost. Ty oči, když zaseknul a táhnul svojí první rybu v životě, si budu pamatovat do smrti!
Letos se po letech zase vydám k řece. Asi hlavně sám. Vypadnu ráno z domu a za svítání – dnes už vím proč: není horko a dobře berou – začnu hledat „svoje fleky“ u vody. Budu chodit kolem řeky, posedávat na břehu, dívat se do tekutiny. Bude ticho, jen občas sebou plácne šupinaté tělo o hladinu. Vzduch bude cítit mlhou a bahnem a komáři budou vyčkávat na chvíli k útoku mezi oblaky cigaretového dýmu. Budu se vracet nejčastěji s prázdnou. Nebo možná chytím rybu a najdu v ní prsten. Musím mít taky připravená tři přání, abych ve stresu neplácnul nějakou blbost. To je tak pěkný, jak se ten splávek potápí a zase vynořuje…, jéžišmarjá, vždyť mi to bere!
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.neprehliadnite