Zelená je tráva, fotbal to je hra. Letos nejvyšší českou ligu vyhrála Slávie Praha. Druhá skončila také Praha, Sparta, do druhé ligy sestupuje také Praha, Bohemians 1905.
Upřímně řečeno, sleduju fotbal ne jako fanda, ale jako divák. Zajímá mě hezká, technická a fair play hra.
Když u toho svítí sluníčko, je to vždycky lepší, než když leje. Čím padá víc gólů, tím jsem spokojenější. Jestli Sparta nebo Slávie, je mi srdečně jedno. Sledováno nezávisle – je to prašť jako řízni.
Úroveň českého fotbalu je v mezinárodním měřítku otřesná. Individuality světové třídy jako Rosický, Nedvěd a Čech jsou vyjímky potvrzující pravidlo. Nejsou to jen oblíbené hospodské kecy, kdy je po pátém pivku každý trenér, ale zcela střízlivé hodnocení. Nejde prostě sledovat jeden týden v televizi zápasy Ligy mistrů nebo přenosy z anglické Premier League a pak si pustit akční hudbou a reklamními superšoty uvedené nejatraktivnější utkání české ligy, derby Sparta – Slávie. Nikdy se nemohu zbavit dojmu, že mám dvojrychlostní televizi, podobně jako bývaly gramofóny. Zatím co anglické kluby jezdí na 45 otáček, česká liga si drží svých ospalých 33.
Co vlastně v tzv. Studiu fotbal rozebírá komentátor s odborníkem je mi záhadou, protože k vidění zpravidla není nic než česká okopávaná, hraná ovšem takticky zezadu, protože si obě mužstva u videa před zápasem přečetla soupeře a zjistila, že nejlepší bude neinkasovat branku. Tyhle řeči o zajištěné obraně s využitím rychlých brejků fakt nesnáším. Ještě před zápasem člověka napadne – v české lize logicky – jestli bude rozhodčí pískat spravedlivě. Ostatně, bylo by výchovné pouštět před každým zápasem sestřih Čtvrtníčka s Lábusem a jejich Ivánka, kamaráda o fotbalové korupci. Zápas pak začne tím, že Sparťan Řepka někomu ulomí nohu nebo ho poplive od hlavy k patě. Jiný Sparťan Horváth na fanoušky laškovně zahajluje. Ti na černého fotbalistu soupeře začnou pokřikovat, jestli nechce banán. To už radikální klubisti začnou demolovat stadión, odpalovat dělobuchy a dýmovnice a rvát se s policajty.
Když po zápase udýchaní hráči ochotně vysvětlují, jak do toho dali všechno, ale že chybělo štěstíčko, má divák pocit, že si z něj dělají srandu. Český fotbal je velká nafouklá bublina. Spousta řečí, frajeřiny, peněz a vytahaných kšand. Ale pořádně přihrát, běhat a střílet se mu jaksi nechce. Možná by to chtělo jako v jiných malých zemích trénovat až po práci, hrát pro radost a nedělat kolem toho prdu takový humbuk.
Upřímně řečeno, sleduju fotbal ne jako fanda, ale jako divák. Zajímá mě hezká, technická a fair play hra.
Když u toho svítí sluníčko, je to vždycky lepší, než když leje. Čím padá víc gólů, tím jsem spokojenější. Jestli Sparta nebo Slávie, je mi srdečně jedno. Sledováno nezávisle – je to prašť jako řízni.
Úroveň českého fotbalu je v mezinárodním měřítku otřesná. Individuality světové třídy jako Rosický, Nedvěd a Čech jsou vyjímky potvrzující pravidlo. Nejsou to jen oblíbené hospodské kecy, kdy je po pátém pivku každý trenér, ale zcela střízlivé hodnocení. Nejde prostě sledovat jeden týden v televizi zápasy Ligy mistrů nebo přenosy z anglické Premier League a pak si pustit akční hudbou a reklamními superšoty uvedené nejatraktivnější utkání české ligy, derby Sparta – Slávie. Nikdy se nemohu zbavit dojmu, že mám dvojrychlostní televizi, podobně jako bývaly gramofóny. Zatím co anglické kluby jezdí na 45 otáček, česká liga si drží svých ospalých 33.
Co vlastně v tzv. Studiu fotbal rozebírá komentátor s odborníkem je mi záhadou, protože k vidění zpravidla není nic než česká okopávaná, hraná ovšem takticky zezadu, protože si obě mužstva u videa před zápasem přečetla soupeře a zjistila, že nejlepší bude neinkasovat branku. Tyhle řeči o zajištěné obraně s využitím rychlých brejků fakt nesnáším. Ještě před zápasem člověka napadne – v české lize logicky – jestli bude rozhodčí pískat spravedlivě. Ostatně, bylo by výchovné pouštět před každým zápasem sestřih Čtvrtníčka s Lábusem a jejich Ivánka, kamaráda o fotbalové korupci. Zápas pak začne tím, že Sparťan Řepka někomu ulomí nohu nebo ho poplive od hlavy k patě. Jiný Sparťan Horváth na fanoušky laškovně zahajluje. Ti na černého fotbalistu soupeře začnou pokřikovat, jestli nechce banán. To už radikální klubisti začnou demolovat stadión, odpalovat dělobuchy a dýmovnice a rvát se s policajty.
Když po zápase udýchaní hráči ochotně vysvětlují, jak do toho dali všechno, ale že chybělo štěstíčko, má divák pocit, že si z něj dělají srandu. Český fotbal je velká nafouklá bublina. Spousta řečí, frajeřiny, peněz a vytahaných kšand. Ale pořádně přihrát, běhat a střílet se mu jaksi nechce. Možná by to chtělo jako v jiných malých zemích trénovat až po práci, hrát pro radost a nedělat kolem toho prdu takový humbuk.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.