Tri knihy

„Doktor Satinský se rozhodl, že bude žít jinak. Doposud žil jako zvíře. Denně pil a přejídal se bufetovou stravou. Pracoval v nemocnici jako přidavač u zedníkú. Styděl se za to a bál se předáka.“ Dávno som mala objaviť ostravského autora Jana Balabána, ale pošťastilo sa mi to až teraz. Jeho útla poviedková kniha Prázdniny, ktorá vyšla nedávno v novom vydaní aj s CD s vlastným autorovým čítaním, ma ohúrila. Taký nový nečakaný objav v našich končinách! Celkom vážne niečo také silné ako Raymond Carver! Ale z našej reality, z našich panelákov a predmestí, so skutočnými ľuďmi a rozvrátenými rodinami, prázdnom bijúcim do očí aj skrytým na dne scvrknutých žalúdkov... Autor a konečne človek, prosté, silné vety, povedzme o výlete s troma deťmi a s malou, nečakanou nepríjemnosťou v lese, a máte pocit, že vidíte pred očami praskajúcu ryhu v zemetrasení niečieho života a s údivom si po pár stránkach vravíte, tak pozor, toto nie je žiadny pisálek! Pozor, je to Jan Balabán!
Kto miluje filmy Jima Jarmuscha a zvlášť jeho film Ghost Dog, Cesta samuraja, možno by ho zaujímal výber z poviedok japonského spisovateľa Rjúnosuke Akutagawu s názvom Rašómon. To je tá kniha, ktorá figuruje ako pointa v celom filme, podáva sa z ruky do ruky a číta ju to neuveriteľné černošské dievčatko sediace na zemi v kuchyni na konci filmu! Malá ukážka: „Wataru tolik toužil po tom, aby se Kesa stala jeho ženou, že se kvůli ní dokonce naučil psát básně. Chtě nechtě se musím zasmát, když si představím toho prostého a střízlivého samuraje, jak píše milostné básně. Ne že bych se mu chtěl vysmívat, zdá se mi naopak dojemné, co je muž schopen všechno udělat, jen aby se zalíbil ženě. A možná že ta jeho vášnivá láska a idealizování ženy, kterou miluji, mi dává jistý pocit uspokojení právě proto, že jsem jejím milencem.“
A ešte jeden typ: Nový Graham Green v českom preklade! Vynikajúci román pre tých, ktorí radi párajú v zmysle teologickom, radi sa rýpu v tom, čo ozaj nemá praktický zmysel – prísť na to, prečo sme tu. Graham Green zase rozohral takú šachovú partiu uprostred africkej leprovej kolónie a európskymi „greenovskými“ hrdinmi v nej, že od nej nevstanete. Volá sa Vyhaslý případ: „Ležel jste někdy v posteli jako dítě, nespal a poslouchal, jak si dole v pokoji povídají? Nerozuměl jste, co říkají, ale ten zvuk člověka tak nějak utěšoval. A tak je mi teď. Jsem šťastný, že můžu poslouchat a nic neříkat. V domě nehoří, vedle v pokoji nečíhá lupič: nechci rozumět ani věřit. Kdybych věřil, musel bych myslet. A já už nechci myslet.“
Artforum.sk