Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Eurovoleb špatná volba

.alexander Tomský .časopis .klub

Už 35 let financujeme drahý a podivný evropský parlament. Jeho složení není výsledkem názoru voličstva na práci Komise, nýbrž nahodilosti politické nálady v jednotlivých zemích.

A evropské volby nerozhodují o bytí či nebytí bruselské vlády, ani nevytvoří novou exekutivu. Připomíná to ruskou dumu, je to nedemokratický orgán, jenž radí a diskutuje v rámci integrační ideologie, nemá vládní a opoziční stranu, nesmí požadovat zásadní změnu. Ve volební kampani nepředkládají národní strany evropský program, žádají po voličích jen souhlas s Unií a vymezují se proti nesouhlasu. Chápou volby jako barometr domácího úspěchu a kariérní prebendy pro své zasloužilé politiky. Není proto divu, že účast ve zbytečných volbách stále klesá a dosáhla už jen 43 procent. Kampaň totiž přispívá k „existencionálnímu zmatení voličů, kteří nevědí, kam vlastně patří, kam spěje jejich stát, a jestli s hybridní a nečitelnou Unií jejich politici vůbec mohou něco dělat.“ (Profesor Dominique Reynié)

.natvrdlost Marine Le Penové
Letošní volby mohou znamenat značný, byť nikoli zásadní obrat, protože po úvěrové eurokrizi jižní Evropy a hospodářské stagnaci severního eura, která ještě zdaleka neskončila, budou obrazem rostoucí skepse voličů. A jistě právem. Politici všech stran podporovali spotřebu a úvěry, nikdo banky nebrzdil a ze společné měny učinili zářný projekt sjednocení Evropy a blahobytu. Lidé za to zaplatili vyššími daněmi, stagnantními příjmy a v sedmi státech tragickou nezaměstnaností a emigrací. Integrační a dotační byrokratická nadvláda životní úroveň Evropanů stále snižuje a zatím ani anglická snaha Brusel reformovat žádné nesmyslné nařízení nezlikvidovala.
Není divu, že pozitivní image Unie od posledních eurovoleb klesl zhruba z 50 na 30 procent a v takovém ovzduší by měly nacionální antifederalistické strany získat výrazný počet hlasů a zvýšit svoji reprezentaci z dosavadních 12 nejméně na dvacet procent. To je ovšem z mnoha důvodů nejisté. Hlavně proto, že se těmto stranám nepodařilo vůči Unii vytvořit pozitivní alternativní program. S výjimkou Německa protestují proti stávajícím politikům per se – intuitivně považují unijní konsensus za ideologii politické oligarchie, která občany nejen okrádá, ale ještě se jim nesmyslně plete do života. Volit antipolitické politiky je problematický paradox (Česko, Itálie). Nacionalisty volí zatím převážně chudší lidé a ti vidí hlavní problém Unie v neomezovaném přílivu přistěhovalců, což  je jen jeden ze symptomů univerzální politiky. Negace politiky ale nestačí. Lidé se sice snadno shodnou, co všechno je na Unii špatně, ale dokud se nedohodnou, co by se udělat mělo, s ničím nehnou. Staromódní nostalgický nacionalismus pro většinu Evropanů alternativou není, rozpadu Unie se obávají a ukrajinská krize, byť odhalila bezmoc pacifistů, obavu z Evropy jednotlivých států výrazně posílila, ukázala totiž na občasnou potřebu společné evropské politiky. A natvrdlí národovci v čele s Marine Le Penovou, která navštívila Kreml i Krym, ještě Putinovi tleskali.
Ponechme stranou poměrně zanedbatelnou extrémní, neméně nostalgickou antiunijní a antikapitalistickou levici, jako je řecká Syriza nebo německá postkomunistická Die Linke. Nacionalisté pravice se světlou výjimkou holandské Wildersovy strany svobodných a anglické Ukip (a jistě i té české a slovenské) mají velmi bizarní národně- ekonomické programy, většinou dané místními poměry – jsou protekcionistické a antiglobalistické. Dokonce i liberální Wilders nabízí vyšší sociální podpory a Marine Le Pen vyšší dotace zemědělcům, 20-procentní snížení cen energií a paliv, likvidaci nukleárních elektráren a drastickou regulaci bank. Stran tak heterogenních programů se společně v europarlamentu těžko domluví a efektivní blok nevytvoří a naopak přispějí k ideologické jednotě unionistů. Samozřejmě v eurovolbách na tom houby záleží, jen jejich vliv doma bude mít vliv na politiku. Už nyní přejímají antiimigrační rétoriku středopravicové strany, aniž by se ovšem odvážili něco zavést (kvalifikační kvoty).

.utopie není program
Druhý extrém, také bez šance na reformu, vznikl na levici, která s radostí pozoruje potíže středopravicových stran oslabených nacionalisty a podle amerického vzoru sní o radikální přestavbě Unie na federaci. Má představu, že krize je příležitost. To jistě, ale nikoli více Evropy, proti níž vzniká odpor!  K návrhům německé Glienicke Gruppe se přidala před týdnem skupina francouzských levicových sociologů pod vedením Thomase Pikettyho, jenž se proslavil bestsellerem Kapitál, v němž jako Marx historiofilosofickou úvahou dokazuje, že vrozenou vadou kapitalismu je koncentrace bohatství a moci jednoho procenta boháčů, které by měl stát daněmi (80 procent) likvidovat, aby nechudla nižší střední vrstva. Na rozdíl od pochybené teorie má manifest o vadě eura pravdu a federální fiskální unie by systémovou krizi skutečně vyřešila, kdyby to šlo. Žádná bankovní unie nevyřeší problém osmnácti odlišných veřejných dluhů na hranici deflace, rozdílné daně a sociální náklady, jež v krizi zdražují úvěr a vytvářejí napětí a národní konflikty. A proto by dle autorů měla na začátek Francie a Německo, než to bude platit pro všechny (namísto dluhů) sdílet společnou firemní daň, zabránit daňovému úniku nadnárodních společností a část přenést na federální úroveň a tím umožnit Unii vlastní rozpočet na rozvoj investic. Aby vznikla legitimní fiskální unie, navrhují založit druhou evropskou komoru ze členů národních parlamentů, aby společný rozpočet řídili ti, kteří mají suverenní právo určovat daně a tím zlikvidovat mýtus, že Evropu mohou řídit hlavy států.
Představa, že je existenční krize Unie řešitelná dalším obchvatem, je zcela utopická. Mezi europolitiky a občany zeje propast a současná krize vyvolala dokonce nemalou antiunijní nenávist. Cožpak je myslitelné zařídit něco takového bez referenda, proti vůli většiny, která, na rozdíl od politiků, společný stát nechce? Dokud nepřijdou reformátoři s pozitivní představou spolupráce států bez eura a bez integrace, bude Unie zahnívat jako dosud.

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite