Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Jak vypadá svět

.alexander Tomský .časopis .klub

Pozvali mě na hodinový rozhovor do rozhlasu. Na pusté žvanění je to moc, na velké téma, jak vypadá svět, málo. Předpokládám, že jde o svět celý, nejen unavenou západní civilizaci.

Vzpomněl jsem si hned na Chestertona, „že náš polojasný svět lze nazírat buď jako večerní soumrak, nebo jako ranní šero. Že jsme dědici dějin, si většinou uvědomujeme, často však zapomínáme, že jsme také předci.“
Média a politici v Evropě nás dnes straší, že je to s námi na hraně, naši vnuci nemají budoucnost ani penzi, dávná víra v pokrok je pryč, lidstvo čekají jen problémy apokalyptických rozměrů. Jestli se nesrazíme s vesmírným tělesem, určitě nás usmaží globální přehřátí zeměkoule, zcela jistě dojdou suroviny a energie, nebo nás zničí likvidace biodiverzity, eroze orné půdy, kácení pralesů a až se lidstvo přemnoží, dojde pitná voda i potraviny. Nastane zoufalý boj o přežití.

.s apokalypsou opatrně
Nevíra v budoucnost je jen symptom upadající Evropy, nemá totiž žádnou oporu ve faktech, a její příčiny musí být psychologické, čili ryze civilizační. Když na začátku šestého století se pod náporem barbarů už definitivně hroutila západní Říše římská, a Boethius, autor Útěchy z filosofie, čekal ve vězení na smrt, vzdělanci antického světa měli jasno, nastává konec světa. Jenže už pět let po popravě latinského filosofa založil jistý Benedikt klášter v Monte Casinu a nové monastické hnutí. Existovaly skryté síly civilizační, o kterých nikdo nic netušil, nemluvě o světě, který by si poradil tak jako tak. Transformovaná Východořímská říše (Byzanc) přetrvala až do 15. století a ta západní už zanedlouho v 9. století zplodila novou civilizaci na antických sloupech a židovském náboženském existencionalismu.
Takže opatrně s apokalypsou! Je jen výrazem ztráty smyslu života, ztráty víry ve vlastní síly a v prozřetelnost – nevírou v samozřejmý zázrak existence, vždyť jen cvoci opravdu věří na blízký konec světa, globální nukleární konflikt nebo fatální srážku s meteorem, přestože čistě teoreticky je vyloučit nemůžeme.
Západ sice stagnuje, ale podle statistiky byl právě uplynulý rok nejlepším rokem v historii lidstva. Zní to extravagantně, ale je to tak, čísla nelžou. Rostoucí ekonomiky se ženou kupředu. Ještě nikdy války a přírodní katastrofy (poslední chřipková pandemie byla v roce 1918) nezpůsobily tak nízké ztráty na životech a platí to už celá desetiletí.
Tak třeba globální chudoba. V roce 1990 předpokládala prognostická komise OSN (Millenium Development), ne že by se takové předpovědi měly brát moc vážně, že se sníží hladová populace světa na polovinu někdy okolo roku 2015.
Stalo se v roce 2008 (The Spectator). Za tu dobu se dvě miliardy lidí vymanilo z extrémní chudoby. Levné čínské hračky likvidují chudobu, vtipkuje časopis. Ve skutečnosti je to výsledek největšího lidského vynálezu (samotné nové technologie by takový dopad neměly) – pokroku svobodného podnikání v globálním měřítku, které začalo v anglickém impériu a od té doby se šíří do světa. Samozřejmě se tím snížila i extrémní globální nerovnost v příjmech.

.stále víc ropy i svobody
Apokalyptici budou krákat, že je takový růst neudržitelný, protože by zničil planetu. Kdo by si na Západě nepamatoval hysterický projev prezidenta Cartera (1977) Ropa dochází, nebo pozdější promluvu viceprezidenta Al Gora o globálním oteplování. Podíváme-li se ale na technologický vývoj od té doby, co vidíme? Spotřeba fosilních paliv klesla za poslední dekádu ve vyspělých zemích navzdory růstu (7 procent) o absolutní 4 procenta a nic to nemá společného s fotovoltaikou či větrnými farmami. Máme úspornější auta i továrny a rozvojové země je budou mít jednou taky.
Kolikrát jsme už slyšeli, že dojdou zásoby uhlí, plynu a ropy? Ještě nikdy na světě nebylo tolik energie jako dnes, přestože má svět 7 miliard konzumentů. Ještě nedávno nad naftovými poli v Saudské Arábii hořely ohně. Nová technologie umožnila zkapalnění plynu a Katar je dnes největším vývozcem na světě. Další objev důlní technologie hydraulického štěpení (fracking) způsobil, že je na světě přebytek plynu. Spojené Státy přestaly plyn dovážet a za necelé tři roky mají být soběstačné i v těžbě ropy. Objevují se i stále nová tradiční ložiska (Brazilie, Izrael, Norsko).
Podle nedávné detailní studie Harvardské univerzity čeká svět neuvěřitelný přebytek ropy. Ještě nevyužité rezervy v Jižní Americe, Africe a Arktidě při  stále efektivnější těžbě, jež se týká i tradičních polí, předpovídá autor studie Leonardo Maugeri, do roku 2020 zvýší růst světové produkce nejméně o 20 procent. Amerika bude produkovat tolik jako dnes Perský záliv. Otázka je, jestli to vůbec ještě bude potřebné.
A co pokrok v medicíně? I v nešťastné Africe stoupl průměrný věk dožití za posledních deset let z 50 na 55 let a všude jinde o mnoho víc. Největším zabijákem jsou odjakživa války. Podle mírové komise v Oslu poslední dekáda byla nejlepší za posledních sto let. Jistě, na rozdíl od technického pokroku nemáme žádnou jistotu, že se něco, jako v roce 1933 v Německu, nezvrtne. Jistota ovšem nepatří do lidského údělu.
Ani politicky na tom svět není tak špatně. Střední Evropa a Latinská Amerika objevily politiku (demokracii) samozřejmě nedokonalou, ale tisíckrát lepší než policejní a vojenské diktatury. Arabská povstání sesadila diktátory, ale musí se ještě vyrovnat s náboženskými fanatiky, kteří nechápou občanskou společnost. Husité ji u nás také v 15. století nechápali. Dokonce i v Číně a v Rusku panuje větší svoboda než v celých dějinách, byť to má s demokracií společného pramálo. Historické procesy jsou holt pomalé.
A stará Evropa? Darovala světu náboženství, své kulturní velikány, globální jazyk, vědu, technologii i občanskou svobodu. Sama však začala svou víru od 18. století ztrácet a chce ji nahradit ideologií. Jak si už před sto lety všiml Chesterton. Rozpadne-li se náboženství, jsou z klece vypuštěny nejen neřesti, ale i ctnosti, které zešílely a osamoceně těkají. A tak dnes zápasí rovnost se svobodou, sociální pomoc s individuální odpovědností, tolerance se společenskou normou. A nejhůř dopadla mystická ctnost lásky. Bylo snadnější hřích zrušit.

Autor je vydavateľ, žije v Prahe.

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite