Zatím se týká pouze velkých firem (circa 5 000), které zaměstnávají více než dvěstěpadesát zaměstnanců a mají obrat nad 50 milionů eur. Po schválení parlamentem EU mají nastoupit sankce, byť podle osvědčené salámové metody postupných krůčků, zatím ponechané na libovůli jednotlivých států.
V českých médiích se strhl povyk. Dobré dvě třetiny hlasujících respondentů takový zásah do chodu společnosti rezolutně odmítá, a z té zbylé třetiny jen málokdo chce, aby takové věci nařizoval zákon. Většina článků si dělá z nápadu legraci a považuje novou směrnici za pitomost. Vždyť je v rozporu s listinou základních práv, jde o diskriminaci mužů, absolutně vyrovnané schopnosti kandidátů a předpoklady k výkonu funkce nikdy neexistují a dokud by se nenaplnil požadovaný počet žen, bude rozhodovat sex. A jaký kariérní postup asi čeká muže ve firmě, která usiluje o naplnění kvóty? Nebude frustrován, že je mu apriori profesní kariéra znemožněna, ať dělá, co dělá. Myslí si snad někdo, že budou firmy vynucenou kooptací žen výkonnější? Nezačneme chudnout? Švédsko uzákonilo paritní zastoupení (2003), ale ukázalo se, že v mnohých firmách by drasticky klesla výkonnost pro nedostatek vhodných kandidátek a tak se nechal věcem volný průběh a dnešní nesocialistická vláda nařízení zrušila.
.a co kvóty pro muže?
Ozývají se i manažerky dotčené představou, že jejich schopnosti budou považovány za nadržování, za nefér výhodu, a jejich prestiž i autorita (firmy nemohou být demokratické) atomaticky upadne. A kde je konec sociálnímu inženýrství, napsala jedna poslankyně, neměli bychom zavést kvóty pro muže v základním školství, kde pracuje 87 procent učitelek a všichni víme, že feminizace školství není dobrá a nepochybně má i podíl na snížené disciplině žactva a schopnosti vyučovat?
Nechápou tihle sociální inženýři, že není v přirozenosti mužů soutěžit se ženami, že muži chtějí naopak ženy ctít a rodinu zajistit, přestože padla dávná logika patriarchátu, která chránila ženské království domova před mužským světem nelítostné konkurence. Nechápou snad, že není v přirozenosti žen, aby se všechny věnovaly výlučně jen kariéře a nepomyslely na mateřství? A že naštěstí ještě některé dávají přednost domácí výchově dětí před kariérou, a proto nemůže v zaměstnání platit paritní zastoupení?
Pro všechno dobré i zlé západní společnost prošla procesem ženské emancipace. Starý model se možná právem přežil, ženy dnes mohou dědit, volit, studovat i konkurovat mužům v zaměstnání. Rozvodu a potratu nic nebrání. Byla však zpochybněna zásadní role otce a feministky zpochybňují ještě důležitější roli matky. Znovu platí socialistické: ženy do výroby, děti do jeslí! Není divu, že ženy oddalují mateřství a těžko hledají věrohodného ochránce. Není divu, že Evropa vymírá.
.cožpak jsme unisex?
Jak to, ptají se někteří, že nás bruselská komise nevolené a neodvolatelné nomenklatury neustále obtěžuje takovými pitomostmi, jež by doma neměli šanci. A bude to zkoušet tak dlouho, až se jí to prosadit podaří. Většina komentátorů považuje podivné nápady z Bruselu za absurdní úlet byrokratů, který snad nemohou myslet vážně a jen ospravedlňují svou dobře placenou činnost a proto nemohou nic na světě nechat na pokoji.
Velký omyl. Unie byla založena pod dohledem nadřazené francouzské osvícenské absolutní, ideje rovnosti. Jde o „fundamentální zásadu posvěcenou (enshrined) každou smlouvou a objektivní úloha Unie spočívá v prosazování rovnosti mezi muži a ženami ve všech aktivitách. Taková je specifická mise Evropské unie.“
Že taková rovnost „ve všech aktivitách“ je proti lidské přirozenosti? Že (občanská) rovnost má existovat jen před zákonem a ve všem ostatním jsou si lidé nerovni a zasluhují nerovný ohled? Cožpak jsme unisex a máme mít v životě stejnou roli?
Taková je ovšem fanatická víra a diktát světské unijní církve. Kde ale byly celá léta strany křesťanských demokratů, které měly bránit stvořený svět?
Autor je vydavateľ, žije v Prahe.
V českých médiích se strhl povyk. Dobré dvě třetiny hlasujících respondentů takový zásah do chodu společnosti rezolutně odmítá, a z té zbylé třetiny jen málokdo chce, aby takové věci nařizoval zákon. Většina článků si dělá z nápadu legraci a považuje novou směrnici za pitomost. Vždyť je v rozporu s listinou základních práv, jde o diskriminaci mužů, absolutně vyrovnané schopnosti kandidátů a předpoklady k výkonu funkce nikdy neexistují a dokud by se nenaplnil požadovaný počet žen, bude rozhodovat sex. A jaký kariérní postup asi čeká muže ve firmě, která usiluje o naplnění kvóty? Nebude frustrován, že je mu apriori profesní kariéra znemožněna, ať dělá, co dělá. Myslí si snad někdo, že budou firmy vynucenou kooptací žen výkonnější? Nezačneme chudnout? Švédsko uzákonilo paritní zastoupení (2003), ale ukázalo se, že v mnohých firmách by drasticky klesla výkonnost pro nedostatek vhodných kandidátek a tak se nechal věcem volný průběh a dnešní nesocialistická vláda nařízení zrušila.
.a co kvóty pro muže?
Ozývají se i manažerky dotčené představou, že jejich schopnosti budou považovány za nadržování, za nefér výhodu, a jejich prestiž i autorita (firmy nemohou být demokratické) atomaticky upadne. A kde je konec sociálnímu inženýrství, napsala jedna poslankyně, neměli bychom zavést kvóty pro muže v základním školství, kde pracuje 87 procent učitelek a všichni víme, že feminizace školství není dobrá a nepochybně má i podíl na snížené disciplině žactva a schopnosti vyučovat?
Nechápou tihle sociální inženýři, že není v přirozenosti mužů soutěžit se ženami, že muži chtějí naopak ženy ctít a rodinu zajistit, přestože padla dávná logika patriarchátu, která chránila ženské království domova před mužským světem nelítostné konkurence. Nechápou snad, že není v přirozenosti žen, aby se všechny věnovaly výlučně jen kariéře a nepomyslely na mateřství? A že naštěstí ještě některé dávají přednost domácí výchově dětí před kariérou, a proto nemůže v zaměstnání platit paritní zastoupení?
Pro všechno dobré i zlé západní společnost prošla procesem ženské emancipace. Starý model se možná právem přežil, ženy dnes mohou dědit, volit, studovat i konkurovat mužům v zaměstnání. Rozvodu a potratu nic nebrání. Byla však zpochybněna zásadní role otce a feministky zpochybňují ještě důležitější roli matky. Znovu platí socialistické: ženy do výroby, děti do jeslí! Není divu, že ženy oddalují mateřství a těžko hledají věrohodného ochránce. Není divu, že Evropa vymírá.
.cožpak jsme unisex?
Jak to, ptají se někteří, že nás bruselská komise nevolené a neodvolatelné nomenklatury neustále obtěžuje takovými pitomostmi, jež by doma neměli šanci. A bude to zkoušet tak dlouho, až se jí to prosadit podaří. Většina komentátorů považuje podivné nápady z Bruselu za absurdní úlet byrokratů, který snad nemohou myslet vážně a jen ospravedlňují svou dobře placenou činnost a proto nemohou nic na světě nechat na pokoji.
Velký omyl. Unie byla založena pod dohledem nadřazené francouzské osvícenské absolutní, ideje rovnosti. Jde o „fundamentální zásadu posvěcenou (enshrined) každou smlouvou a objektivní úloha Unie spočívá v prosazování rovnosti mezi muži a ženami ve všech aktivitách. Taková je specifická mise Evropské unie.“
Že taková rovnost „ve všech aktivitách“ je proti lidské přirozenosti? Že (občanská) rovnost má existovat jen před zákonem a ve všem ostatním jsou si lidé nerovni a zasluhují nerovný ohled? Cožpak jsme unisex a máme mít v životě stejnou roli?
Taková je ovšem fanatická víra a diktát světské unijní církve. Kde ale byly celá léta strany křesťanských demokratů, které měly bránit stvořený svět?
Autor je vydavateľ, žije v Prahe.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.