V židovském myšlení je problém (existencionální) pravdy pojímán typickým jak-tak, není čisté zlo a dobro, nesmiřitelné protiklady. Bible začíná písmenem Beth. Všechno tkví v kontrastu dvojic, nebe a země, světlo a tma, muž a žena - dvojka je klíč. Největší král je cizoložník David, největší rebel proti Bohu, Korach zplodil tvůrce nejkrásnějších žalmů. Omezená lidská mysl chápe jen různé aspekty pravdy.
Člověk je bytost duchovní a nejhlubší dimenze je náboženská podobně jako v sexualitě – člověk hledá smysl a nejen slast, člověk není jen libido, konflikt mezi Nadjá, Já a Ono, není produktem prostředí, biochemie. Nejhorší provinění gestaltpsychoterapie spočívá ve výroku, říká Frankl, že si člověk myslí, že stojí u okna, ale ve skutečnosti jen před zrcadlem. Že celý svět není nic než sebevyjádření.
Duševní zdraví znamená, naopak, otevřít okno do světa a zapomenout na sebe. Seberealizace začíná, když se ztratím, odevzdám nějakému cíli, osobě. Nemám-li důvod ke štěstí, nemohu být šťasten. Je to jako s okem, pokud je zdravé. Opticky vnímat okolní svět stojí a padá s neschopností vnímat samo sebe. Ani Bůh se nespokojil sám se sebou a stvořil svět z lásky, proto láska potřebuje svůj protějšek, který je jiný a přesto z podstaty stejný. Jen láska – unio mystika všech hledačů – odkrývá smysl skutečnosti. A přitom nelze dost dobře říct: milujte se nebo dokonce vynucovat víru. To je jako bych řekl: smějte se! Teprve, když řeknu vtip, budete mít důvod k smíchu. Rabbi z Nazaretu byl dobrý psycholog, když říká „Kdo usiluje zachovat svůj život, ztratí jej a kdo jej ztratí, zachová jej.” Co má člověk udělat, aby žil, ptá se Talmud: zabít sebe, svůj egoismus. Bude-li žít pro sebe, zemře. Člověk je duchovní do té míry, do které nezrcadlí sám sebe. Teologie a psychologie si podávají ruku. Hledal jsem Boha a on se mi vyhnul, hledal jsem svou duši a nenašel ji, hledal jsem svého bratra a našel všechny tři.
Časování v indoevropských jazycích začíná já, ty, on, jenom biblická hebrejština začíná třetí osobou on žije, já žiju, ty žiješ. Hebrejsky věřit neobsahuje indoevropské nevím, nýbrž věřit, důvěřovat komu.
Milovat nepřátele? Křesťanství je přece židovské, kázání na hoře potřebuje zpětný překlad do Ježíšovy mateřštiny, on myslel „lásku, která zbavuje nepřátelství”– jde o smíření protivníků. Ježíš znal hranice lidského srdce! Podobné neporozumění panuje i v představě, že Ježíš ztratil na kříži víru a umírá jako ateista. Ve všech indoevropských překladech se uvádí „Bože, proč jsi mě opustil?” jako by šlo o zpochybnění samého Boha, ale hebrejský žalm 22 „Eloi, Eloi, lema sabachtani” klade Jóbovu otázku, tak jako věřící v Osvětimi, nezpochybňuje vyšší smysl svého utrpení, ptá se jen: „Můj Bože, pro co jsi mě opustil.”
Lapide: „Kde byla pokřtěná Evropa, po generace vychovávána rabínem z Nazaretu v lásce k bližnímu, když jejich rodné bratry pálili jako obtížný hmyz?” Frankl: Můj bratr se svou ženou se ukrývali léta v italské vesnici na náklady papeže Pia XII. a statisíce ukrývaných židů měl na starosti milánský arcibiskup, budoucí Pavel VI. Setkal jsem se s ním, vzpomíná Lapide, citoval mi z katolické velikonoční liturgie: „Ať Bůh dopřeje všem národům důstojnost židovského národa. Měl pocit, že neudělal dost, a na 9. den hebrejského měsíce Av (zničení chrámu) si ukládal půst.
Netrvalo dlouho a Vatikánský sněm vydal deklaraci Nostra Aetate. Katolická církev je židovská.
Člověk je bytost duchovní a nejhlubší dimenze je náboženská podobně jako v sexualitě – člověk hledá smysl a nejen slast, člověk není jen libido, konflikt mezi Nadjá, Já a Ono, není produktem prostředí, biochemie. Nejhorší provinění gestaltpsychoterapie spočívá ve výroku, říká Frankl, že si člověk myslí, že stojí u okna, ale ve skutečnosti jen před zrcadlem. Že celý svět není nic než sebevyjádření.
Duševní zdraví znamená, naopak, otevřít okno do světa a zapomenout na sebe. Seberealizace začíná, když se ztratím, odevzdám nějakému cíli, osobě. Nemám-li důvod ke štěstí, nemohu být šťasten. Je to jako s okem, pokud je zdravé. Opticky vnímat okolní svět stojí a padá s neschopností vnímat samo sebe. Ani Bůh se nespokojil sám se sebou a stvořil svět z lásky, proto láska potřebuje svůj protějšek, který je jiný a přesto z podstaty stejný. Jen láska – unio mystika všech hledačů – odkrývá smysl skutečnosti. A přitom nelze dost dobře říct: milujte se nebo dokonce vynucovat víru. To je jako bych řekl: smějte se! Teprve, když řeknu vtip, budete mít důvod k smíchu. Rabbi z Nazaretu byl dobrý psycholog, když říká „Kdo usiluje zachovat svůj život, ztratí jej a kdo jej ztratí, zachová jej.” Co má člověk udělat, aby žil, ptá se Talmud: zabít sebe, svůj egoismus. Bude-li žít pro sebe, zemře. Člověk je duchovní do té míry, do které nezrcadlí sám sebe. Teologie a psychologie si podávají ruku. Hledal jsem Boha a on se mi vyhnul, hledal jsem svou duši a nenašel ji, hledal jsem svého bratra a našel všechny tři.
Časování v indoevropských jazycích začíná já, ty, on, jenom biblická hebrejština začíná třetí osobou on žije, já žiju, ty žiješ. Hebrejsky věřit neobsahuje indoevropské nevím, nýbrž věřit, důvěřovat komu.
Milovat nepřátele? Křesťanství je přece židovské, kázání na hoře potřebuje zpětný překlad do Ježíšovy mateřštiny, on myslel „lásku, která zbavuje nepřátelství”– jde o smíření protivníků. Ježíš znal hranice lidského srdce! Podobné neporozumění panuje i v představě, že Ježíš ztratil na kříži víru a umírá jako ateista. Ve všech indoevropských překladech se uvádí „Bože, proč jsi mě opustil?” jako by šlo o zpochybnění samého Boha, ale hebrejský žalm 22 „Eloi, Eloi, lema sabachtani” klade Jóbovu otázku, tak jako věřící v Osvětimi, nezpochybňuje vyšší smysl svého utrpení, ptá se jen: „Můj Bože, pro co jsi mě opustil.”
Lapide: „Kde byla pokřtěná Evropa, po generace vychovávána rabínem z Nazaretu v lásce k bližnímu, když jejich rodné bratry pálili jako obtížný hmyz?” Frankl: Můj bratr se svou ženou se ukrývali léta v italské vesnici na náklady papeže Pia XII. a statisíce ukrývaných židů měl na starosti milánský arcibiskup, budoucí Pavel VI. Setkal jsem se s ním, vzpomíná Lapide, citoval mi z katolické velikonoční liturgie: „Ať Bůh dopřeje všem národům důstojnost židovského národa. Měl pocit, že neudělal dost, a na 9. den hebrejského měsíce Av (zničení chrámu) si ukládal půst.
Netrvalo dlouho a Vatikánský sněm vydal deklaraci Nostra Aetate. Katolická církev je židovská.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.