Nepřiměřenost v kauze Rath

A to i navzdory skutečnosti, že v zemi, kde většina korupčních kauz i podezření z nedávné minulosti měla co do činění především s politiky  vládního tábora, dopaden byl, poněkud překvapivě, vládním táborem nejvíce nenáviděný politik opoziční. Sama tato skutečnost ponouká část veřejnosti ke konspiračním teoriím, že jde o především o politický útok, které se ve své řeči před Poslaneckou sněmovnou snažil přiživit i poslanec Rath.
Větší část veřejnosti ale černobílé konspirační teorie odmítá. Potíž je v tom, že chápání spravedlnosti má svoji obsahovou i jevovou stránku. O té obsahové rozhodne soud. Ta jevová souvisí s rozsáhlou symbolikou, s jejíž pomocí se zapisuje ta-která kauza do povědomí lidí. A právě v tomto bodě máme problém. Výkonu spravedlnosti se totiž nejlépe daří v podmínkách jisté přiměřené civilnosti, neokázalosti.
V kauze Rath ovšem vládne kýčovitá nepřiměřenost, která má značný potenciál vnést pochybnosti i do mysli těch, kdo zatím chtějí věřit, že jde o výkon spravedlnosti. Už od okamžiku poslancova zatčení jsme svědky policejní bombastičnosti, okázalé manifestace státní moci i snah zneužít kauzy k nesouvisejícím politickým účelům. Mnoho lidí, kteří si přejí, ať je v kauze Rath učiněno zadost spravedlnosti, se budou ptát, zda přeci jen nemáme co do činění s jakousi politickou objednávkou. A to navzdory tomu, že nejlogičtějším vysvětlením pro manifestaci síly v případě Rath je nejspíš jen snaha ukázat občanům, že oč více byla policie dosud bezzubá v kauzách řádově mnohem závažnějších, o to více bude „tvrdá“ v první větší kauze zdárně dovedené k dopadení korupčníka „při činu“.
To samé platí i o uvalení vazby. I proto byl Rath ve svém projevu nejpřesvědčivější v pasážích, v nichž se vysmíval policejním manévrům okolo své osoby a zpochybňoval potřebu držet ho ve vazbě. Jinak ale i Rathův projev, plný konspiračních narážek a nepodložených obvinění, přispěl k pocitu „nepřiměřenosti“. I Rath měl šanci být „civilní“ a uměřený. Stačilo, kdyby se, jak po právu učinil,  pozastavil nad okázalou manifestací síly státní moci v jeho případě, a pak  suše požádal Sněmovnu o vydání, aby se mohl hájit před soudem.
Nejpřiměřeněji se tak v celém případu zatím nakonec zachovala Sněmovna, jejíž členové odolali pokušení celou kauzu „rozežvanit“ a po zdvořilém vyslechnutí Rathova nezdvořilého projevu udělali jediné možné: odevzdali ho k trestnímu stíhání. Moci zákonodárné, a  konkrétně předsedkyni PS Miroslavě Němcové, lze snad vytknout jen zbytečnou pasivitu k požadavkům výkonné moci na přítomnost ozbrojenců ve Sněmovně.

Autor je politolog. Text vyšiel pôvodne v denníku Právo, krátené.