Německé noviny a magazíny se o víkendu před skotským referendem za „nezávislost“ skvěly barevnými vlaječkami separatistů ze Skotska, Baskicka, Katalánie, Vlámska, Jižního Tyrolska, Severní Itálie, Walesu i Korsiky.

„Já to ministru Schaublemu vytmavím,” prohlásil financministr řecké revoluční vlády Janis Varoufakis, který teď létá po Evropě, aby získal podporu pro konfrontaci s Německem.

Do skotského plebiscitu za nezávislost, nesouhlasní říkají odtržení, zbývá pár dní a navzdory nadšeným prázdninovým oslavám a festivalům staronové národnosti, jež příchod nemilosrdného podzimu ukončil, mají odpůrci při deseti procentech nevyhraněných voličů stále ještě navrch (53: 47).

Rozhovor s kultúrnym antropológom z Prešovskej univerzity a spoluautorom Atlasu rómskych komunít Alexandrom Mušinkom o skúsenostiach s rómskymi starostami.

Už od pádu říše římské se v západním světě vyskytují dva výrazné lidské typy, které ovlivňují společenské klima i politiku. Optimista a pesimista. Od konce nadšeného 19. století, které věřilo na zářné zítřky a všeobecný pokrok (přečtěte si verneovku), pesimistů, celkem pochopitelně, po katastrofě první velké války a vzhledem k děsivým genocidám totalitních hnědých i rudých režimů vale přibývalo a víry v pozitivní vývoj světa rapidně ubývalo.

Svobodo, ty jsi jak zdraví, jen ten tě cení, kdo tě ztratil, parafrázuji Mickiewicze. Svoboda je paradox, jakmile je, je neviditelná jako čirý vzduch a objeví se špinavé obrysy všeho špatného, k čemu byla použita. Svoboda je volba, obsah nemá. Tak jako demokracie, když toleruje plebejskou rovnost. Všechny komentáře k 17. listopadu, dokonce i ty oslavné, polemizují s mrzutou náladou a rozčarováním. Takhle jsme si svobodu nepředstavovali. Už dlouho průzkumy veřejného mínění ukazují, že polovina obyvatel považuje ekonomickou situaci za špatnou a jen třetina je jakž-takž spokojena.

V Anglii musí premiér čas od času a zvlášť před volbami obměnit vládní kabinet, čili své ministry, aby ti špatní, to znamená kritizovaní, vypadli, a naopak, ti chválení byli povýšeni.

Tri najlepšie české komentáre k vražednému útoku na satirický magazín Charlie Hebdo napísali ľavicový komentátor Alexander Mitrofanov z Práva, jastrab Martin Weiss zo servera Echo24 a literárny kritik Jiří Peňás z Lidových novín.

U nás v Prahe 8 má spiacu firmu istý Alexander Bastrykin – Putinov spolužiak a šéf vyšetrovacieho výboru Ruskej federácie. Rozhodol som sa mu ju zrušiť. Na vysvetlenie: v minulých rokoch si ruskí činovníci zakladali v Českej republike (na Slovensku a v celej EÚ, pochopiteľne, tiež) tiché spoločnosti, ktoré im mali vytvoriť zázemie v Schengenskom priestore. Na takúto obchodnú spoločnosť je napríklad napísaný byt – keby náhodou papaláš upadol v cárovu nemilosť a chcel v pokoji dožiť na Západe. Pán Bastrykin tu vlastnil spoločnosť LAW Bohemia, s. r. o., teraz prepísanú na manželku.

Gaullistický český prezident Miloš Zeman si z vlastních přívrženců vytvořil vládu, sněmovna ji sice odmítla, ale hned se sama pro předčasné volby rozpustila, místo aby nechala zemanovce do června vyhnít.