Koncom roku 1912 sa v Antarktíde odohrala jedna z krutých polárnych drám. Douglas Mawson a Xavier Mertz zápasili ďaleko od základne o holý život. Zápasili spolu, ale aj proti sebe. Mertz sa občas v záchvatoch šialenstva pokúšal zničiť ich spoločný stan, Mawson sa mu v tom pokúšal zabrániť.

Žijeme zvláštnu dobu. Na jednej strane otvorenosť a sloboda, na druhej strane kýble bahna a špiny, valiace sa na nás zo všetkých kanálov.

Prezidentské volby v České republice patrně vyhraje Karel Schwarzenberg. Jeví se jako větší demokrat než Miloš Zeman a kromě jiného slibuje ukončit husitsky antievropský Klausův experiment, potud je to dobrá zpráva.

Vraj je národným jedlom Bieloruska. Nebyť bryndzových halušiek, určite by sa stala jedným z horúcich kandidátov aj na to naše. Niekde ju volajú zemiaková baba, niekde haruľa a inde zas celkom obyčajne – zemiaková placka.

Milí priatelia, určite ste sa stretli s ohavnou nenásytnosťou. Dlho som predpokladal, že je to len mýtus z filmov o hľadačoch pokladov. Partia dobrodruhov nájde poklad, zmocní sa ich oná ohavná nenásytnosť a navzájom sa zamordujú. Poklad zmizne v nepreniknuteľnej temnote mokvavého bahna. Vždy som týchto antihrdinov odsudzoval. Až raz sa zatmelo pred očami aj mne.

DIVADLO: Oravský/Larsen: Naozaj (Bratislavské bábkové divadlo) Hra Naozaj s podtitulom O chlapcovi, ktorý kreslil, je od 30. novembra v repertoári BBD. Uvádzajú ju ako predstavenie pre deti a rodičov, a to plným právom, pretože to rozhodne nie je rozprávočka, kde sa dospelý má čas nudiť, prípadne dieťaťu vysvetľovať, čo sa na javisku deje.

Dlhé roky hovorí o transparentnosti, finančnej gramotnosti či potrebe pokory vo finančníctve. No banka, v ktorej pôsobí, musela tento rok veľa vysvetľovať. Člen Predstavenstva Privatbanky Miron Zelina.

Rozhovor so starostom Orahovice v južnom Srbsku Fadilom Azizim o prostredí, z ktorého pochádza Baki Sadiki.

Po téměř třiadvaceti letech budování demokracie, coby jen jakési odmocniny trhu, kdy byl stát chápán jako přítěž svobodné společnosti, máme stát, který je v mnoha ohledech nebezpečím pro společnost.

Většina komentátorů se shoduje: Miloš Zeman vyhrál prezidentské volby mimo jiné i proto, že na protivníka vytáhl tzv. národoveckou kartu Benešových prezidentských dekretů o poválečném vyhnání českých Němců, na kterou jeho odpůrce neuměl takticky odpovědět. V demagogickém souboji kandidátů nestačilo prohlásit, že jsou dekrety mrtvé a obavy o navrácený majetek liché, že to jen z dnešního pohledu se jeví Beneš jako zločinec, protože v kontextu světové války bylo vše jinak. Bylo třeba odpovědět bez vytáček: pane kolego, máme oba na věc naprosto stejný názor, vyhnání bylo historicky nevyhnutelné, soužití Čechů a Němců nemožné, postupimskou dohodou odsouhlasené a tudíž naprosto politicky i morálně v pořádku. To ovšem aristokratický duch tvrdit nemohl, protože si navzdory pokušení relativizovat morálku vlastně nic takového nemyslí a kdoví, co na to téma mnohokrát veřejně tvrdil v Rakousku.