Staronová vláda EU je velmi výkonná: po irské, portugalské, španělské (ta to vzdala předem), slovenské a řecké, zlikvidovala teď i vládu italskou.

napadlo mě při čtení o slovenské krizi. Pod Tatrami padla vláda, a to je větší bouřka než holandský a finský kompromis s euroskeptiky, které tamní vlády umí vtělit do politického procesu. Slovenská koaliční trojka, nepochybně zastrašená (stačí si přečíst tři týdny starý trapný rozhovor s financministrem Miklošem v českých lidovkách, kde chybu s přijetím eura nepřizná a Slováky straší), tohle neuměla, přestože možností měla několik. Natruc postavila všechno na hranu – a padla. Dobře ji tak, když je hloupá!

Zabývat se hloupostmi je jistě hloupost. Když ale hloupost pronášejí lidé inteligentní a dokonce relativně vzdělaní, tak to má pravděpodobně, pokud se nezbláznili, nějakou hlubší společenskou příčinu, která stojí za úvahu. Často jde ovšem jen o slovesný výron, podebraný emocí, tak jako ten, na nějž jsem několikrát v souvislosti s eurokrizí nedávno narazil.

Kňaz a intelektuál Tomáš Halík opäť kritizoval Václava Klausa. Pričom Klaus počas osláv sv. Václava predniesol veľmi konzervatívny prejav. Reaguje aj Jiří Pehe.

Keď sa stretne nadaná a odvážna čelistka s klaviristickým dobrodruhom, prestanú platiť zákony matematiky a ich spoločné dielo je viac, než len súčtom ich kreativity.

Majstri riekankovo britkých elektropopových jednohubiek zvoľňujú po desiatich rokoch tempo a vstupujú do surreálneho sveta art-popu, po ktorom vždy túžili.

Svět nikdy nebude dostatečně vděčný třem velkým mužům 20. století, kteří porazili komunismus. Ano, ten neuchopitelný triumvirát lidského ducha zná v naší civilizaci snad každý – politik, papež a pisatel, prezident Ronald Reagan, Jan Pavel II. a Alexandr Solženicyn. Avšak za nimi v rozmazané dálce se skrývá ještě jeden vítěz, ještě jedna poněkud nezřetelná osoba, postava beze jména a bez tváře: mudžahedín.

Oliver Andrássy se v tomhle časopise pozastavuje nad zdánlivou nepříčetností europolitiků a zcela mrzoutsky dokládá, že za vše může většinová demokracie blbců, protože chudáci politici, mají-li uspět, tak se musí podprůměru přizpůsobit. Nevím, nevím.

Řádění převážně černošských mládežnických tlup v londýnských ulicích policie, posílena ze 6 000 o dalších desettisíc mužů, po čtyřech dnech rabování a žhářství nakonec zvládla.

Po štvorhodinovej ceste do Kokavy nad Rimavicou mi už na námestí kýva Vlado Sendrei – výborný rómsky hudobník (a futbalový tréner, čo nikto nevie) a nasadá k nám do auta.