„Jen koukej obětovat kus prázdnin na brigádu a vydělej si nějaké peníze. Uvidíš, budou se ti hodit a taky aspoň poznáš jejich cenu“. Ano, už i takovéhle fotrovské věty jsem svým dětem řekl. Dívaly se na mě při mém proslovu většinou s pohledem, říkajícím tlumočeno slušně: No jen se vypovídej, mudrci!

V Praze na Hradě úřaduje český prezident. Momentálně se, bohužel, už druhé funkční období jmenuje Václav Klaus. Patřím pár let k české menšině, která ho nepovažuje za svého prezidenta. Je mi směšné, jak je sebestředný, jak ze sebe dělá vůdčí typ, přestože je pro mě skutečným prototypem antichlapství.

Bylo mi dva a půl roku a matka mně zdálky chodila ukazovat tanky, zaparkované po celé Praze. V tramvaji jsem pak prý odbojně vykřikoval: Rusáci-hnusáci! a dospělí na mě spokojeně pomrkávali, jako že jsem správně orientovaný. Okupace Československa roku 1968.

Boli to dobré majstrovstvá. Veľmi dobre zorganizované, s

Jako obvykle pár kulturních informací tak či tak spojených s

V

Praha 2048. Táhne mi na devadesát. Přidal jsem se ke skupině Kapitána Jaroše. Před sedmi lety. To mě chtěli chytit a podle tehdy platných zákonu zabít povinnou euthanásií po dovršení věku sedmdesát pět let.

Byl jsem v blázinci. V psychiatrické léčebně Bohnice. Svléknul jsem se donaha, šel městem, oznamoval lidem, že jsem Jan Křtitel a žehnal jim. Když mě nakládali do auta, napadnul jsem veřejného činitele a vyhrožoval mu, že ho proměním v krkavce. Při převozu jsem...No dobře, jsou to kecy, jen taková overtura. Se ženou a nejmladší dcerou, čerstvou prvoškolačkou, jsme se vydali do Bohnic dobrovolně.

V Praze zastupitelstvo finišuje s odhlasováváním velkolepých stavebních nápadů a změn v územním plánu. Je třeba to „svoje“ stihnout dřív než přijdou komunální volby.

Kamiony do Prahy nepatří. To moudře pronesl primátor Bém, když Praze rostoucí nákladní doprava doslova rozjezdila Lanový most na Jižní spojce, hlavní městské dopravní tepně.