Pomalu se rozbíhající prezidentská kampaň pro americké volby v roce 2024 začala naostro – otevřela ji první debata uchazečů o nominaci za Republikánskou stranu.

Před několika lety zaujal český sochař David Černý instalací na Vltavě. Na plovoucí platformu posadil obří purpurovou ruku s prostředníčkem vztyčeným směrem k Zemanovi na Pražském hradě.

Prezident Joe Biden má za sebou úspěšnou cestu do jihovýchodní Asie, kterou však ohrozil své znovuzvolení příští rok. Pokud vám ta věta nedává smysl, je vše v naprostém pořádku.

Minulý týden jsem v Londýně navštívil Churchillovo muzeum a místnosti, z nichž tento bývalý britský premiér řídil válečné operace. Jedná se o podzemní trakt pod budovami britské vlády ve Whitehall.

Skoro každé volby se v posledních letech zdají být osudové. Jako kdyby v nich šlo o všechno. Jako by měly být poslední. Slýcháme silná slova o bytí a nebytí národa. I teď, na Slovensku.

Absence doktrinářské ideologie není totéž jako absence idejí, natož politického programu. Politik v čele vlády by měl být lídr. Měl by vést, ne následovat nerealistické představy a sny svého lidu.

U Pirátů, v ministraně české vládní koalice, se odehrál miniskandál. Na návrh místopředsedy vlády Ivana Bartoše vyloučili Piráti ze svého vedení aktivistku Janu Michailidu.

Minulý týden televize CNN uspořádala diskuzní večer s Donaldem Trumpem, na který do auditoria pozvala jen jeho příznivce. Takzvaný Town Hall Meeting ozřejmil dilema, v němž se instituce hlavního proudu nyní nacházejí.

V amerických republikánských primárkách v roce 2016 těžil Donald Trump z fragmentace elektorátu. Něco podobného se může stát letos a také příští rok.

Zvýhodnění amerických černochů a Hispánců při přijímacím řízení na vysoké školy bylo postupně zavedeno od šedesátých let. Soud je správně zakázal.