Novinári najväčšieho bulvárneho časopisu sa vlúpali do hlasovej schránky zavraždeného dievčaťa a do mobilov príbuzných obetí afganskej vojny. Nekrofilný a kriminálny zločin v krajine svätosvätého privatissima.

Vypuklo léto. Zanechme nešťastnou Evropu, jak se dnes nešťastně říká Evropské unii, svému nešťastnému osudu.

Vypuklo léto. Zanechme nešťastnou Evropu, jak se dnes nešťastně říká Evropské unii, svému nešťastnému osudu.

Demokracie zachvátila Evropu teprve, když byla založena na lidských právech. G. K. Chesterton.

Mezi známými levicově liberálními publicisty v Česku nepochybně vyniká Václav Bělohradský, profesor sociologie v Terstu.

Média musí být nepochybně kritická vůči každé vládě, musí její činy poměřovat tradiční morálkou a přízemním realismem, jinak bychom rezignovali na zlepšování světa a politici by nás brzy přivedli svými nápady a korupcí na mizinu. Někdy mám však dojem, že je dnešní komentariát všude v Evropě (bez ohledu na politický předsudek) naprosto jednotný ve svém pesimismu a negativismu. Jinými slovy – až na malé výjimky není loajální vůči městu a reálnému světu a dokonce ani vůči sobě, jako by se divil, že jsme ještě nespáchali sebevraždu.

Žádný výrok Margarety Thatcherové nezpůsobil takový poprask, jako „žádná společnost neexistuje, existují jen individuální muži, ženy a také rodiny…“

Očekával jsem, že nové české vydání Zániku Západu od Oswalda Spenglera z roku 1918, který na základě mylné cyklické teorie historie předpovídal jakýsi konec naší civilizace, rozvíří u nás diskusi o její podstatě a výzvách do budoucnosti. Nestalo se, avšak na Západ od nás se toto téma neustále přetřásá. V Anglii dokonce vznikl časopis Standpoint, který má záchranu západní civilizace ve svém programu.

Po půlročním handrkování o platy mladých lékařů a pod výhružkou březnového odchodu, (3 800 z circa 12 000 nemocničních doktorů), nabírá kolize obrátky. V prvním dějství to vypadalo, že buď ustoupí vláda, anebo zkolabují nemocnice.

Mám někdy dětinskou radost, když narazím v novinách na něco pozitivního a proto chvalozpěv Luboše Palaty v Lidových novinách „Važme si českých úředníků,“ ač sám upřímně přiznává, že má s byrokracií malé zkušenosti, mě nemohl nepotěšit.