Sedeli sme u nás doma. Martin sa tlačil s ďalšími na gauči, s chuťou jedol dobroty, ktoré boli na stole. Bol sústredený, ale často sa usmieval. V najsilnejších momentoch šúchal nohami a od radosti takmer nadskakoval.

Jsou mezi námi pouhé tři a půl roků. Co je to, vzhledem k tomu, že ani ty, ani já jsme na směru našich cest nikdy nic neměnili! Nic je to! Tedy pokud jde o hlavu; těla si mohou za tu dobu s námi pořádně pohrát… Nepřeji ti to!