Českí susedia majú v posledných rokoch o niečo viac skúseností s ničivými povodňami ako my, a tak sa im začínajú venovať hlbšie. Neskúmajú už len hrádze, priepusty či prietoky, ale aj stopy, ktoré povodne zanechávajú v psychológii postihnutých ľudí.

Tri týždne po najväčšej ekologickej havárii pripomína Maďarsko skôr absurdnú drámu než názov slávneho filmu Michelangela Antonioniho. Hlinikáreň opäť vyrába, jej riaditeľ je opäť na slobode. Čo sa to deje?  

Václav Havel ve svém světském kázání na pražském Fóru 2000 v dávno odsvěceném pražském Kostele sv. Anny opět s celou svou uměleckou představivostí dštil oheň a síru na náš nedokonalý svět. Shrnuji: město dnes dusí ohavný, chaotický prstenec skladišť, hypermarktů, parkovišť, kanceláří, souborů osamělých vilek, otřesná periférie, která s jakousi ďábelskou materialistickou energií neustále expanduje; město se už z výšky podobá metastázujícímu nádoru, jenž požírá a devastuje okolní přírodu. Jde o svět nabobtnalého sebevědomí a pýchy developerů, kteří měří všechno okamžitým ziskem a nectí dílo přírody a předků. Je jím také ekonomický fetiš naší civilizace a prokletá neviditelná ruka trhu: „Co způsobuje růst a růst růstu a růst růstu růstu, včetně růstu takových aglomerací. Naše globální ateistická civilizace pýchy a konzumu se řítí do pekel.

Slovenský politik, sociológ, prekladateľ a diplomat Martin Bútora si dnes prevzal Cenu Nadácie Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Cena sa tradične odovzdáva v Prahe v deň narodenín bývalého československého a českého prezidenta Havla.

Rebríčky patria do ekonomiky alebo športu, teda tam, kde sa niečo dá jednoznačne spočítať alebo zmerať. Určite však nie do literatúry a umenia. Preto nevyhlasujeme „Knihu roka”, ani sa nepokúšame vytvoriť nejaký knižný rebríček.